Čemu dovolujeme proudit do našeho života a čemu umožňujeme proudit z něj pryč? Život, stejně jako oceán, neustále stoupá a klesá, ale my se často pokoušíme ten pohyb ovládat. Zavrhujeme to, co se jeví jako těžké, a nutíme věci, aby se děly, protože chceme zažívat více radosti. Někdy se do oceánu překotně ponoříme a nepočkáme, až obdržíme náležité vybavení umožňující pohyb v jeho hloubkách. Pak zjišťujeme, že se topíme a máme potíže. Kdybychom si našli chvilku, uvědomili si celou situaci a do hloubky naslouchali sami sobě, problémy by nikdy nenastaly.
Většina toho, co děláme, pochází z našeho podmiňování. Skrze přítomnou chvíli prostupuje minulost a pokračuje do budoucnosti, takže celý náš život je vlastně pokračováním minulosti. Není v něm prostor pro nic nového.
Minulost změnit nemůžeme. Pokud existuje něco jako Bůh, ani On či Ona to nedokáže, tak co budeme dělat? Je zde pouze přítomný okamžik, a aby se mohl rozvinout a vést vás, je třeba pustit se veškeré minulosti. Jakékoli obviňování, pocit viny, zlost a závist vás jen drží připoutané k životu v minulosti. Když se na ni podíváte bez jakéhokoli posuzování a touhy ji měnit nebo ospravedlňovat, jedině pak přijde odpuštění. Díky tomuto úplnému náhledu se vynoří všechny pocity, vy je procítíte a může nastat klid a mír.
Musíme se sami sebe ptát: „Toužím se osvobodit?“ Svoboda začíná nasloucháním, pozorným sledováním, klidem, vírou a pravdomluvností. Všechny tyto věci umožní vašemu pravému Já, souhrnu energií všeho života, vlastnímu zdroji Lásky, aby prostupoval skrze vás. A když toho dosáhnete, dovolíte sami sobě žít ve Světle. Uvíznete-li v minulosti, staneme se stojatou vodou. Až teprve poté, co se minulosti zbavíme, začneme proudit s řekou Světla.
Mike Robinson
ZDROJ: http://www.novoucestou.cz/2018/08/11/plavba-po-rece-svetla/
