Gautáma Buddha procházel kolem jedné vesnice, v níž žili protivníci buddhistů. Obyvatelé vyběhli z domů, obklopili Buddhu a začali mu nadávat a urážet ho. Buddhovi žáci se velmi rozzlobili a už už se chtěli pustit s vesničany do křížku, ale Učitelova přítomnost jim v tom bránila. A to, co poté řekl, uvedlo ve zmatek jak jeho žáky, tak obyvatele vesnice.
Obrátil se ke svým žákům a řekl: „Zklamali jste mě. Tito lidé dělají jen to, co mají za správné. Jsou rozhněváni. Domnívají se, že jsem nepřítel jejich náboženství, jejich morálních hodnot. Takže mi spílají, to je přirozené. Ale proč vy se zlobíte? Proč taková reakce? Dovolili jste tím těmto lidem, aby vámi manipulovali. Jste na nich závislí. Cožpak nejste svobodní?
Lidé z vesnice takovou reakci neočekávali. Byli v rozpacích. V tichu, které se rozhostilo, se Buddha obrátil k nim: „Řekli jste už vše? Pokud jste neřekli všechno, budete mít ještě možnost, až se tudy budeme vracet.“
Vesničané se ptali: „Ale my jsme ti nadávali. Jak to, že se na nás nezlobíš?“
Buddha jim odpověděl takto: „Jste svobodní lidé a to, co jste udělali, je vaším právem. Já na to nereaguji. Jsem také svobodný člověk. Nikdo mě nemůže donutit reagovat, nikdo mě nedokáže ovlivnit a manipulovat mnou. Mé skutky vyplývají z mého vnitřního stavu. Rád bych vám položil otázku, která se vás týká.
Ve vesnici, kterou jsme prošli před tou vaší, mě lidé srdečně vítali a zdravili, nosili mi květiny, pokrmy, ovoce a sladkosti. Řekl jsem jim – děkuji, už jsme snídali, vezměte si dárky, ovoce i květiny s mým požehnáním sami pro sebe. Nemůžeme si je od vás vzít, nenosíme s sebou jídlo.
A vás se teď ptám: co měli dělat s tím, co jsem nepřijal a vrátil jim to zpátky?“
Jeden člověk v davu řekl: „Asi to rozdali svým dětem a rodinám.“
«A co budete dělat vy se svými urážkami a kletbami? Nepřijímám je od vás, vracím vám je. Když jsem odmítl jídlo a ovoce, vzali si je v té vesnici zpět. Vaše urážky také odmítám, takže i vy si ten náklad vezměte domů a dělejte s ním, co je vám libo.
Přechovávat v sobě hněv je jako chytit rozpálený uhlík a chtít ho po někom hodit. Ty sám budeš jedním z popálených. Ve chvíli, kdy se ve sporu poddáš hněvu, přestáváš bojovat za pravdu a začínáš bojovat pouze sám za sebe. Nebudeš trestán, že ses hněval. Ale tvůj hněv sám tě ztrestá.
ZDROJ:
