5 rokov starý článok, koľko sme za tú dobu dokázali zmeniť?
Není Vám to povědomé ? Naprosto drtivá většina lidí je takto nastavena. A společnost nás v tomto neochvějně vede. Společnost nás učí, že na všechno máme své lidi. No nakonec proč ne. Nemůžeme přeci znát a umět všechno.
Na tom by nebylo nic špatného. Ale přece jen je na tom hodně zlého. Je to tak zažité do podvědomí, že už ani my 
sami nejsme odpovědní sami za sebe. Jak to myslím ? Když onemocníme a to většinou jen díky našemu vlastnímu nezdravému životnímu stylu, ihned běžíme k doktorovi, od kterého očekáváme že nás uzdraví. Když nás neuzdraví, dlouho to trvá nebo nedej bože se uzdravení nepovede, může za to lékař. Nakonec ho zažalujeme. Nemůžeme za to my, naším vlastním přístupem, ale lékař. Když nás náš protějšek nemiluje, jsme zlí, znechucení, nevrlí, protivní, vynucujeme si to a v nejlepším případě od něj odejdeme. Protože nás nemiluje. Očekáváme, že budeme milováni, ale otázka je, milujeme my ? Od státu čekáme, že nám ve stáří bude platit důchod a že se o nás stát postará. Ale všichni se snažíme stát „oškubat“, protože to dělá taky. Očekáváme, že naše děti budou ze školy chodit vzdělaní a my osobně se jim až tak moc nevěnujeme. Když děti dosáhnou určitého věku, dáme je do „společenského inkubátoru“, aby je vychovávali jiní v podobě školek, škol, kroužků apod. V podstatě jen hledáme, kdo za nás co, kde a jak udělá. A v tom je ten největší zádrhel. Jsme nastaveni tak, že my sami vlastně nemáme a nechceme mít odpovědnost sami za sebe. Bojíme se toho, nejsme schopni s tím pracovat. Ale všichni mluvíme o druhých, řešíme je, probíráme jejich prohřešky a nálady, postoje a chování. Prostě jen utíkáme sami od sebe, protože být odpovědný sám za sebe je tak trochu dřina. Je to postoj „nebát se“. A kdo se dnes nebojí ? Proč jsou v kurzu neustále jen bulvární zprávy o tom, kdo kde s kým a jak popřípadě za co ? A ve zprávách nedominují informace o tom, že světová ekonomika se hroutí, že místo inflace pomalu dochází k deflaci atd. Tyto informace jsou pro naše budoucí životy zásadní. A ne to, jak si některá z hollywoodských hvězd koupila dům za milion dolarů. Všichni lidé by se měli zamyslet nad tím, jak přistupují ke svému životu, jaké máme postoje, protože tyto postoje jsou nejdůležitější hnací silou našeho vlastního života. Pokud nepřevezmu odpovědnost sám za sebe, nebudu nikdy zdravý, nebudu dělat práci která mě baví, nenaučím se věci, které chci umět, nebudu nikdy šťastný a co víc, nebudu mít ani co předávat ostatním. Naučit se jen opakovat něco co jsem slyšel, umí každý papoušek. Přestaňme očekávat, že se o nás někdo postará a začněme něco dělat. Náš život se změní. Odemkněme vnitřní bránu naučit se úžasné a nové věci…
Mějte krásný víkend,
Pavel
ĎAKUJEME:
