Tedy práce na sobě. Nejprve skrze pokání je nutné odstranit agresi vůči Bohu. Pak prostřednictvím pokání, odpuštění, přehodnocení celého svého dosavadního života je třeba zbavit se agrese vůči sobě. A pak bychom se měli zbavovat agrese vůči druhým lidem.
Teprve když se duše očišťuje, začínají skutečné změny. Pokud však jsme začali s procesem změny charakteru a nechceme již pokračovat v tomto směru dál, pak se vše může vrátit do původního stavu. Pokud jste se už začali zbavovat pocitu ukřivděnosti, raději se změňte natolik, abyste se již nikdy neuráželi!
Když jste fázi pokání a odpuštění absolvovali, čím máte pokračovat dál? Nečekejte, že se vám vrátí zdraví, přijde blahobyt a zázračně se vyřeší všechny vaše problémy. Nyní je čas si připomenout Kristovo podobenství o dělnicích na vinici: některé pracovaly už od rána, jiné od oběda a další přišly až v podvečer, ale všechny obdržely stejný plat. Jaký je význam tohoto podobenství?
Jde o to, že každý z nás má vlastní karmické „zatížení“, svůj vlastní životní příběh a své hlubinné problémy. To vše ovlivňuje náš současný stav. Pokud se začneme měnit, vůbec to neznamená, že se nám okamžitě zlepší osud a zdraví.
Nečekejte okamžitý výsledek. Toto není obchod, kde nám hned vydají zaplacené zboží. Zde je jiná logika. Hlavní věcí je začít se měnit a výsledky se dříve či později dostaví.
Kromě toho pokud si člověk myslí, že všem odpustil, ještě to neznamená, že také jeho duše odpustila. Je nutné se desítky krát i více než stovky krát v mysli vracet ke stejné situaci, jako kdybychom ji znovu prožívali, dokud se uvnitř nezbavíme takřka jakéhokoliv emočního zabarvení. Aby zloba a ukřivděnost opustily naši duši, nestačí situaci přehrávat jednou nebo dvakrát, ani desetkrát…
S. N. Lazarev – Cesta ke zdraví člověka skrze uzdravení duše
zdroj: Cestou Světla
