Pozoruj lidi. Jsou někteří, kteří stále hovoří o lásce a dobrotě, mají sladký, patetický úsměv a při každé příležitosti dávají najevo, že jsou láskyplní a dobří. Ale pouze zevně! Nosí masku lásky, ale když jde o činy, prozradí sobectví – protože jsou sobečtí.
Oproti tomu jiný člověk, který nikdy nehovoří o dobrotě, vůbec nemyslí, že chce být dobrý, a přece vše, co myslí, říká a činí, pramení z dobroty, protože je dobrotou samou.
Čím člověk je, o tom nepřemýšlí, to také necítí, protože prostě je, čím je; o tom se nehovoří, ale vše, co člověk říká, myslí nebo činí, je projevem toho, čím je: projevem vlastního bytí.
Pozoruj lidi a poznáš, že nejsou svým skutečným jástvím. Naopak, neustále se ztotožňují s myšlenkami, city a úlohami, které hrají zde na Zemi. Vypadli ze svých skutečných jáství a stali se lidmi, kteří předstírají, kteří žijí ve světě fikce.
Pouze v očích docela malých dětí uvidíš ještě lesk, světlo skutečného bytí.
Ptahhotep z knihy – Zasvěcení (Elisabeth Haich)
