Představy o lásce mohou být různorodé a podle toho, také prožíváme svoje vztahy. Někdo v poklidných vodách a někdo v extrémních výškách a hloubkách. A tak mohou vznikat přesvědčení a celoživotní prožitky typu: Láska bez dramatu (drama, ponižování, vzrušení z ponižování, hry, ubližování, bolest vtažení celého okolního světa do dramatu) není láska.
Čím větší drama, tím větší láska. Čím větší láska, tím větší drama. Drama, co je důkazem lásky. Vášnivé a nespoutané lásky. Pokud je láska bez dramatu, tak je to nuda.
Bez bolesti to totiž není láska… i tak lze smýšlet o lásce. A tak se to potom v životě děje… láska s dramatem. A s takovým nastavením Vesmír posílá důkazy lásky. Občas bez dramatu a v poklidu, ukazuje jak je láska nádherná a vzápětí, aby se to vyrovnalo, probere drsnou fackou jako důkazem že láska existuje… ale jen s bolestí a nebo s dramatem.
Dokud mě pořádně neponížíš, abys mě mohl vzápětí pevně obejmout, tak mě nemiluješ… A tak se zase plní objednávka, než nám dojde, že to lze i bez dramatu, že to jde i bezbolestně a dokonce i bez těch důkazů. A že svobodná a bezpodmínečná láska dvou lidí, kteří umí být se sebou šťastní, sami i spolu, nemusí být žádná nuda. Že láska je stejně opojná jako vášeň a sexualita s láskou má úžasný rozměr.
Odevzdávám všechna svá stará nefunkční přesvědčení o lásce. Láska není přesvědčení, je jen tím, čím je – láskou.
Odevzdávám lásku s bolestí. Odevzdávám lásku s dramatem. Odevzdávám důkazy lásky…. Odevzdávám všechny nahromaděné vrstvy co si spojuji s láskou, dokud tím lásku zcela neosvobodím.
Shumavan
zdroj: Shumavan