Podle E. Cayceho (nejvýznamnější jasnovidec a prorok západního kontinentu) duchovní růst nespočívá v jakýchsi tajemných praktikách, kvůli nímž je nutné odejít na druhý konec světa, nýbrž je otázkou našeho chování a postojů k těm, s nimiž dennodenně přicházíme do kontaktu. Můžeme tedy začít zde a nyní.
Skutečnými duchovními cvičeními jsou mezilidské vztahy. Jsou polem, na němž se rozhodují každodenní bitvy mezi silami dobra a zla, mezi silami, jež umocňují naše egoistická přání a těmi, s jejichž pomocí stejně jako Ježíš můžeme tento svět překonat a tak naplnit zákon.
Jediným legitimním měřítkem naší duchovnosti je naše schopnost milovat, cítit s ostatními. Bez nich jsme, jak říká Bible ničím. Čím více Lásky v sobě 
máme, tím blíž jsme k Bohu, ke Stvořiteli. Láska probuzená v našich srdcích se stává zárodkem slov a skutků, jež potěší nejednoho našeho bližního, jehož břemeno ho táhne k zemi. Láska je cílem a smyslem osvíceného člověka. Uvědomuje si, že vnitřní spokojenost je stavem milující duše, všem přející dobro. Je tedy zcela nezávislá na vnějších podmínkách, na majetku, moci či postavení. Máme-li Lásku, pak máme bohatství, jež nelze ničím nahradit. V Lásce se dotýkáme a nacházíme samotného Boha, neboť Bůh je Láska a odhalí se těm, kdož milují Jeho a Jeho děti.
Láska přetrhává naše pouta s věcmi tohoto světa. Boří hradby našich tužeb a žádostí. Je kouzelným proutkem, s jehož pomocí se naši dřívější nepřátelé stávají našimi bratry a našimi sestrami. Je pokladem, kteří všichni hledáme. Nenalézá se však ve věcech kolem nás, nýbrž je skryt uvnitř našeho srdce. Záleží pouze na nás, zda své bližní začneme milovat a tak tento ztracený klenot objevíme. Skutečnými dětmi našeho Stvořitele se staneme pouze tehdy, probudíme-li v sobě Lásku a dovolíme-li, aby všechny kolem nás prosvěcovala.
Bez lásky naše duše strádají tak jako květina bez vody. Život bez Lásky je podobný životu na poušti – je pouhým přežíváním, bezúčelnou a prázdnou existencí postrádající vyšší smysl a duchovní rozměr. Bez ní se cítíme zoufalí a bezradní. Tam, kde absentuje Boží Láska, intervenuje a místo si dobývá sobectví, přinášející smutek. Nedostatek Lásky nás vrhá do temné propasti sobectví, v níž se cítíme osamělí a odloučení od všech a všeho.
Čím více Lásky dokážeme dávat, tím výrazněji náš život nabývá na kráse. Stává se bohatším a smysluplnějším, neboť pouze Láska je božskou kreativní silou, schopnou povznést nás z marasmu sobectví k nohám samotného Boha.
Ježíš říká: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít Lásku jedni k druhým.“
Láska je všelékem a hojivým balzámem na veškeré naše starosti a trápení. Jedině ona má moc ukotvit naši zemdlelou duši v moři a blaženosti. Otevřeme jí proto své srdce, aby uvnitř nás rozkvetla do krásy a nádhery a stala se vůdčí silou a principem v našem vědomí. ♥
– výňatky z knihy C.Ponderová – Zázrak lásky 🙂
meritkom duchovnosti je schopnost milovat seba aj druhych- to je alfa a omega 🙂
..suhlas plny 🙂 aj s clankom,aj s komentikom 😉 plati mudrost odveka 😀 ze nie saty,ale srdce robi cloveka ;D (teda dusu…) a este ine mudrosti uz v davnych dobach pochopili,ze ako krasne sa da zit s obycajnou vetou „milujte svojho blizneho,ako seba sameho“ aj ked je za tymto skutocnym poznanim obcas hodne „prace“,ale o to viacej to potom stoji „zasluzene“ za to!!! 🙂
…a DAKUJEM 😉 !!!posielam Big Hug :-* <3