Právě připoutanost nám neumožňuje správně zvládat stres. Základem připoutanosti je nesprávný obraz života – hovění svým touhám, instinktům, nestřídmost. Člověk, který umí ovládat své touhy, je schopný obětovat, to znamená dobrovolně zbořit svůj obvyklý pohodlný způsob života. Věřící a mravní člověk umí ztrácet, ovládat se, obětovat a snadněji překonává jakýkoli stres.
Příčinou připoutanosti může být nesprávný systém cílů. Pokud jsou pro nás hlavním cílem peníze, pak ztrátu peněz nedokážeme snést. Jestliže se pro nás hlavním cílem staly pohodlí a fyzický blahobyt, budeme se panicky bát bolesti, smrti a ztráta pohodlí povede k těžké depresi, a pak i ke smrti.
Připoutanost je výsledek hříchu, zabití lásky v duši, nepřijetí Boží vůle, nepochopení jednoty a zákonitosti událostí ve světě. Když člověk poruší přikázání svými pocity a skutky, zvyšuje se jeho připoutanost ke světu a začne být nemocný či páchat zločiny. Nemoc často zastaví budoucí zločiny. Pokud má člověk správný systém cílů a chápe, že smysl života spočívá v sloužení Bohu, tehdy jeho hodnoty přesahují hranici jednoho života a jeho závislost na životě a instinktech klesá. Takový člověk snáze překonává jakýkoliv stres – stres ho neničí, ale rozvíjí.
S. N. Lazarev – Zdraví člověka (Projevy pýchy)
zdroj: Cestou Světla
