Všimli jste si někdy, jak skvěle se cítíte při procházkách na čerstvém vzduchu? Na tomto terapeutickém působení spojeném s pobytem v přírodě mají hlavní podíl přírodní andělé, kteří žijí mezi rostlinami a zvířaty. Jedním z důvodů, proč se mezi stromy, květina a zvířaty cítíme tak báječně, je skutečnost, že příroda je plná mocných andělských léčitelů. Přírodní andělé, často označováni jako říše elementálů, jsou říší náležící do andělského království, jež vás dokáže rychle zbavit jakýchkoli problémů.
Přírodní andělé – elementálové
Každý živoucí tvor má své strážné anděly, mají je květiny, rostliny, stromy, ptáci i další zvířata. V království elementálů či přírodních andělů existuje spousta různých bytostí. Patří sem i tvorové pokládaní za mytické, jako jsou leprikóni, elfové, stromolidé a skřítci. Pokud se otevřeme své jasnozřivosti, zjistíme, že tyto bytosti skutečně existují a dokonce je ani není tak těžké spatřit. Stačí si vyjít do přírody a v duchu je k sobě zavolat. Důležité je být slušný, neboť elementálové mají strach z agresivních, panovačných, opilých nebo arogantních lidí. Milují ty, kdo se zajímají o ochranu přírody, což je ostatně hlavní cíl království elementálů.
Víly jsou elementálové, kteří se v první řadě zaobírají léčením lidí. Vypadají jako maličké, lidem podobné bytůstky s dračími nebo motýlími křídly. Přelétají z květiny na květinu a svou bělavou září připomínají světlušky.
Často potkávám lidi, kteří mají víly za své strážné anděly. Vždy jde o osoby, jejichž životní úděl se dotýká přírody, ekologie nebo zvířat.
Víly nám pomáhají zbavit se negativních myšlenek, myšlenkových vzorců a energií, které jsme převzali od jiných lidí nebo i z vlastních obav. Když se procházíte přírodou, požádejte v duchu víly, aby vás obklopily svou láskou a světlem. Vyrojí se kolem vás a sesbírají z vás negativitu, jako včely sbírají pyl. Víly vám také vštípí smysl pro hravost, která vás inspiruje ke smíchu a zábavě, což je bezpochyby skvělá terapie.
Víly naleznete všude tam, kde jsou rostliny nebo zvířata. Nejvíce je jich kolem květin a v divoké přírodě. I vaše rostliny v květináčích mají své víly. To je také jeden z důvodů, proč květina umístěná vedle postele prospívá zdraví: Zatímco spíte, víly na vás mohou pracovat a pomáhat vám k nádhernému nočnímu odpočinku.
Zvířecí andělé
V mnoha ohledech plní naši domácí mazlíčci roli pozemských andělů. Dělají nám společnost, milují nás bezpodmínečnou láskou, poskytují nám zábavu. Úžasné je, že i každé zvíře má své strážné anděly. Když jste tedy se svým zvířátkem, máte co do činění nejen s ním, ale zároveň i s jeho strážnými anděly.
V jednom televizním pořadu se mě moderátor zeptal, jestli psí andělé vypadají jako malí psíci s křídly. Také ho zajímalo, zda i mouchy mají své anděly (jistěže mají!). Zvířata mají za strážné anděly víly. Pro zvířata a ptáky žijící ve vodě nebo na ní jsou to sylfy. Sylfy jsou vodní víly s dlouhými, tenkými těly, průhledné a opalizující. Křídla nemají, protože namísto létání plavou.
Ke strážným andělům našich zvířecích mazlíčků můžeme promlouvat a žádat je o pomoc, kdykoli je to v zájmu zvířete. Tito andělé pomohou s jakýmikoli problémy, ať už jde o zdraví, chování nebo nalezení našich zatoulaných zvířátek.
Jak andělé ochraňují naše zvířecí miláčky
Renée, která navštěvovala několik mých kurzů andělské komunikace, zjsitila, že její vlastní strážní andělé poskytli ochranu i její kočce. Tady je její příběh:
„Zažila jsem něco úžasného a chci se o to s vámi podělit. Řídím se radou Doreen a každý večer před spaním žádám Boha, aby rozmístil okolo našeho domu čtyři anděly, kteří nás budou v noci chránit. Můj syn přišel ve dvě v noci z práce. Byl unavený a zapomněl zamknout dům. Omylem nechal zadní dveře otevřené – dokořán otevřené, s téměř metrovou zející dírou.
Když jsem se ráno probudila, byla v obývacím pokoji zima, dveře byly otevřené a má kočka, která by jinak určitě utekla ven, před nimi přecházela sem a tam. Vypadalo to, jako by tam byl neviditelný blok, který jí bránil dostat se ven. Je to domácí kočka, která by vůbec nevěděla, jak se venku chovat. Děkuji vám, andělé!“
Nejlepší přátelé člověka – navěky
Stejně jako naše duše, ani duše našich zvířátek nikdy neumírají. Často po smrti zůstávají po našem boku. Běžně vídám vedle svých klientů kočky a psy a vím, že svým pánům poskytují stejnou lásku a společnost jako v době, kdy byli naživu. Člověk si nemusí přítomnost svého zemřelého mazlíčka uvědomovat, ale na úrovni duše víme, že je náš pes nebo kočka nablízku. Blízkost našeho zvířátka nám prospívá, neboť nás obaluje další vrstvou láskyplné energie, která plní stejnou funkci jako vodní příkop pod hradem nebo nárazník u auta.
Jednoho dne jsem po svém vystoupení v ranní rozhlasové show East Coast vešla do tamní společenské místnosti a uviděla v křesle asi tak čtyřicetiletého muže. Nad jeho pravým ramenem jsem spatřila barevného, trojrozměrného kokršpaněla, jehož nakloněné tělíčko připomínalo onen starý obraz krávy přeskakující měsíc. Většinou, pokud se někdo nezeptá, si nechávám své duchovní vize pro sebe. Ale z nějakého důvodu jsem se toho muže neomaleně zeptala: „Nepřišel jste nedávno o pejska?“ Jeho žena, která byla také ve společenské místnosti, se ke mně v odpověď na mou otázku okamžitě rozeběhla.
Dozvěděla jsem se, že jejich milovaný pes nedávno zemřel a byla jsem svědkem dojemného opětovného shledání. Pejsek mi ukazoval, jak si se svou rodinou hrál a skákal v hromadách barevného podzimního listí. Muž i jeho žena s nostalgií vzpomínali na tyto společně prožité chvíle.
„Řekl jsem svému pejskovi, že budeme vždycky spolu“, svěřil se mi muž. Oni jsou spolu, pomyslela jsem si. Opravdu jsou.
* * *
– z knihy Léčení s anděly, Doreen Virtue
ĎAKUJEME:
autor: Svět zázraků
Krásny článok.. pred rokmi som bola na liečení u istej šamanky a povedala mi, že som jeden z najzdravších ľudí akí k nej kedy prišli a že je to preto, že každý z mojich psov zo mňa zobral nejakú chorobu alebo traumu. Nepoznala plemená psov, ale opísala mi mojich psov ako ich videla pri mne – veľkí čierni (veľkí bradáči) a jeden malý čierny s bielymi nohami a tlamou (malá bradáčka čierno-strieborná).
Smrť všetkých mojich psov som znášala veľa ťažko, ale keď mi pred dva a pol rokmi odišiel navždy môj milovaný Kerry, posledný veľký bradáč, bolo to veľmi zlé. mMl rakovinu kostí, dlho sa držal, ale jedného dňa sa už nepostavil na nohy a mal viditeľné bolesti, nemohli sme ho nechať trpieť. Napriek tomu nechcel odo mňa odísť, prvý raz u veterinára plakal a plakala som aj ja aj veterinárka, ktorá ho roky poznala. Hovorila som mu ako veľmi ho mám rada a preto ho nemôžem nechať trpieť a bola som s ním až do konca. Rok som potom nemohla mať ďalšieho psa a na vychádzkach som cítila ako so mnou chodí veľký čierny pes, občas som kútikom oka videla tieň a cítila som jeho energiu. Bol to úžasný pes, veľmi charakterný a láskavý, poslúchal už od narodenia a okrem dvoch či troch výnimiek nikdy v živote neurobil nič čím by ma nahneval. A verím, dúfam, že ich po smrti stretnem všetkých a budeme zase spolu…
Snakebite, neskutočný a krásny je tvoj príbeh… prajem všetko dobré 🙂