Problém nás lidí je v tom, že se neustále snažíme hledat něco lepšího, než máme.
Nedokážeme být spokojeni s tím co žijeme a vidina něčeho lepšího někde jinde, nás žene někam, kde se nám po určité době opět nelíbí.
Kdy naše prvotní slepota je ta tam a pomalu si začínáme zvykat na tu záplavu nového světla a začínáme opět vidět to, co jsme zprvu neviděli.
Málokomu z nás, se daří být opravdu spokojený s tím, co máme, co žijeme.
Naše nezkrotné a absurdní představy nás ženou někam, kde si myslíme, že najdeme konečně „To pravé štěstí“, které se nám, ale, takhle nikdy nepovede najít.
Nepovede, dokud se jednou nezastavíme, a nezačneme hledat sami v sobě.
Nezačneme si užívat každý okamžik, který právě prožíváme.
Nepřestaneme myslet na to, že „támhle někde“ nebo „támhle s tím“ nám bude mnohem líp.
Problém je v nás samotných. Nikdy ne v tom druhém.
Je to naše neustálá nespokojenost se sebou samým, která nás žene z jednoho bodu do druhého. Nic jiného v tom není.
Pokud tohle nepochopíme, budeme neustále běhat sem tam, až jednou padneme k zemi zcela vyčerpaní ……
Bohužel naše ješitnost, ego, nebo si tomu může každý říkat nějak jinak, nám nedovolí přiznat naše chyby.
Chyby, které díky našemu nastavení máme potřebu neustále hledat u ostatních, chyby, které nikdy nevidíme u sebe ………
Mensajero Miroslav Piños
zdroj:
