Proč meditujeme? Meditujeme, protože tento svět nás nemůže naplnit. Takzvaný mír, který cítíme v denním životě, je pět minut klidu po deseti hodinách úzkosti, starostí, frustrace. Jsme stále odkázáni na milost negativním silám, které jsou kolem nás: žárlivosti, strachu, pochybám, starostem, úzkostem a beznaději. Tyto síly jsou jako opice. Když se unaví kousáním a několik minut odpočívají, říkáme, že se radujeme z míru. Ale to vůbec není skutečný mír, protože v příštím okamžiku nás opět napadají.
Pouze prostřednictvím meditace můžeme získat trvalý mír, božský mír. Když ráno meditujeme z plné duše a dosáhneme míru na jedinou minutu, pak tato jediná minuta míru prostoupí celý náš den. A je-li naše meditace
meditací nejvyššího stupně, dosáhneme skutečného nepomíjivého míru, světla a blaženosti. Potřebujeme meditaci, protože chceme vrůst do světla a naplnit se ve světle. Je-li toto naše aspirace, je-li toto naše žízeň, pak meditace je jediná cesta.
Pokud cítíme, že jsme spokojeni s tím, co máme a co jsme, pak nemusíme vcházet do oblasti meditace. Důvodem, proč vstupujeme do meditace, je to, že máme vnitřní hlad. Cítíme, že je v nás cosi zářivého, cosi nesmírného, cosi božského. Cítíme, že toto velmi nutně potřebujeme; jenomže nyní k tomu nemáme přístup. Náš vnitřní hlad vychází z duchovní potřeby.
(Sri Chinmoy- z knihy – Koncentrace, meditace, kontemplace)