Obvykle si myslíme, že hlavním příznakem pýchy je pocit nadřazenosti.
Sebepodceňování a sebeponižování je však také hříchem pýchy.I neschopnost myslet dialekticky je známkou pýchy.
Aby člověk hřích pýchy překonal, musí se stát monoteistou, tedy naučit se spojovat protiklady, a to je možné pouze tehdy, když je v duši mnoho lásky.
Pyšnému člověku se život rozpadá na černé a bílé, na dobro a zlo – takový člověk žije v extrémech a periodicky přechází od jednoho extrému k druhému.
Takový člověk všude vidí nepřátele a nedokonalosti světa.
Je vůči světu vnitřně agresivní, neustále se jej snaží potlačit a podrobit si jej.
Tento vnitřní nesprávný přístup ke světu je důsledkem priority vlastního já a vlastního života.
Z knihy Překonání pýchy: https://www.sergej-lazarev.cz/knihy/prekonani-pychy/
zdroj: Oficiální skupina Sergeje Lazareva v České a Slovenské republice
