Pro dobré vztahy je velmi důležité věnovat pozornost řeči. Řeč je převodem našich myšlenek a vibrací do slov a zvuků.
Jaká je naše dnešní řeč? Jen málo pozornosti věnujeme tónu, kterým mluvíme a slovům, která pronášíme. Běžně používáme slova hrubá, někdy vyloženě vulgární. Jako bychom zapomněli, co to je ušlechtilá řeč, co znamená mluvit na úrovni. Je to nejenom doklad nevědomosti a degradace vědomí. Není snad evidentní, že když se oháníme hrubými a vulgárními výrazy, náš vnitřní klid a mír to rozhodně neposílí? Naopak, probíhá něco docela jiného! Hrubostí a vulgaritou poskytujeme prostor projevům negativní energie. Pak se nedivme, že musíme tak často brát prášky na bolesti hlavy.
Skutečně existuje přímé propojení mezi myslí a řečí. Pokud je mysl zdravá, je řeč důstojná, má slušnou úroveň. Zdravá mysl je vždycky pozitivní. Jestliže takovou mysl, takový rozum máme, nezabýváme se nedostatky jiných, nekritizujeme a nevznášíme věčné výhrady. Nestěžujeme si na osud. Tón řeči je klidný a přívětivý. S někým takovým se každý rád dá do řeči. Mluvit hněvivě je příznakem duševní slabosti.
Podle statistik až 90 procent sporů a hádek vzniká proto, že o někom špatně mluvíme. Všichni bychom se měli učit mluvit příjemným, ušlechtilým způsobem a svou řeč kontrolovat. Na Východě pokládají člověka neschopného ovládat svou řeč za primitiva.
Už dávno bylo pozorováno, že získáváme vlastnosti toho člověka, na kterého myslíme a o němž mluvíme. Proto když o někom hovoříme špatně a kritizujeme ho, projevujeme negativní vlastnosti té osoby sami. Pakliže ho chválíme, pak to dobré vlastní oné osobě projevujeme také. Myslet na Boha a chválit ho je tedy nejsnazší cestou k získání božských vlastností.
Všimněte si, že čím více je v nás egoismu, závisti a nepřejícnosti, tím těžší pro nás je mluvit o někom srdečně. Čím hrubší řeč, tím menší harmonie v nás a tím tvrdších životních lekcí se nám dostává.
Jedním z důvodů, pro které dnes tak málo stíháme a býváme unavení, je fakt, že hodně mluvíme. Mnohoslovnost je příznakem prázdnoty slov. Mluvit bychom měli málo, klidně a tiše, trpělivě a velkomyslně. Tak ušetříme jak čas, tak energii. Důležité je naučit se kontrolovat svou mluvu. Když něco jen tak vyhrkneme, můžeme snadno někoho urazit. Načež drmolíme omluvy: „Řekl jsem to jen tak… Nechtěl jsem tě urazit…“ Tak to být nemá, musíme se snažit to změnit. Slova mají mít podstatu, obsah, mají něco sdělovat. Jen taková slova jsou silná a mají nějaký význam.
Jednou jsem po delší době potkala známého, který se na první pohled velmi změnil. Bez přemýšlení jsem řekla: „Vy jste ale zhubnul! Ani bych vás nepoznala!“ Klidně odpověděl: „Držím dietu“. Chvíli jsme povídali a rozloučili se. A teprve když jsem šla dál, uvědomila jsem si, jak netaktní byla moje slova. Vždyť ten člověk mohl zhubnout kvůli nemoci! Mohla jsem se ho bolestně dotknout. Začala jsem se sama před sebou omlouvat: „Ale ne, nejspíš není nemocný, opravdu drží dietu, vždyť teď spousta lidí nějakou dietu drží a on byl docela při těle…“ Ale přesto jsem se nakonec pevně rozhodla: podobné soudy si provždy nechám pro sebe. Než něco řeknu, budu přemýšlet. Jak praví lidová moudrost, vyřčené slovo nevezmeš zpátky ani párem koní.
Slova mají smysl, pokud jsou taktní a plná ohledu k jiným. Potom, ať už jsou jakkoli hořká, je srdce může přijmout. Taková slova nebudou chápána jako hořká, ale jako pravdivá a přesná.
Jestliže používáme slova příkrá, projeví se příkrost i v naší povaze. Lidé ji zaznamenají, spatří v ní pýchu a budou se naší řečí cítit dotčeni. Proneseme-li však hořká slova s láskou, ohleduplně, pocit dotčenosti se změní; lidé budou vnímat naši dobrotu a soucit.
O všem je třeba hovořit s jasností a přesně, avšak s ohledem a láskou. Ať matka hubuje děti jakkoli přísnými slovy, pro její mateřskou lásku nejsou vnímána jako příkrá nebo zlá. Děti vycítí, že je maminka miluje a chce pro ně jen dobré. Stejně tak platí, že jasně a velmi přesně se dá sdělit úplně všechno, pokud v tom lidé zároveň vycítí účast a porozumění.
