Hlavní konflikt mezi rodičem a dítětem – to je boj lásky a nezávislosti. Láska k dítěti je pociťována jako pokračování sebe v něm a předpokládá vysokou úroveň jednoty. Zejména láska přináší pocit jednoty s druhým člověkem.
Čím více milujeme dítě, tím více s ním pociťujeme jednotu. Ale tato jednota se musí pravidelně narušovat. Proč? Protože pokud chybí nepřetržité směřování k Bohu, vnitřní jednota se postupně proměňuje ve vnější a stává se jednotvárností. A tehdy rodič agresivně vyžaduje od dítěte úplné podřízení, úplnou shodu, požaduje, aby dítě splnilo, realizovalo jeho vlastní, rodičovské sny, aby zopakovalo jeho osud, aby se mu ve všem podobalo… Při jakémkoliv rozpadu lidské jednoty je potřeba pochopit, že narušení probíhá jen na povrchní, formální úrovni, a tedy je potřeba zesilovat jednotu v jemném plánu. Čím silněji se narušuje forma, tím více energie musíme věnovat obsahu a soustřeďovat se na něj. Bohužel, vnější narušení formy, tj. stabilních vztahů, jednoty, rodiče často přijímají jako narušení na všech úrovních a nechtějí milovat dítě, které se nepodřizuje, je drzé, ničí vztahy. A dítě to často dělá intuitivně, v naději, že dostane skutečnou, hlubokou lásku, a ne její vnější imitaci. Člověk, který si zvykl s láskou směřovat k Bohu, může snadno vyřešit jakýkoliv konflikt, neboť úkol jakéhokoliv konfliktu je přiblížit se k lásce a Bohu. Je potřeba chápat, že konflikt je nezbytný. Nejsilnější podvědomý konflikt mezi rodiči a dětmi vzniká v okamžiku, kdy u dítěte dochází k pohlavnímu dospívání a zcela se formuje jako nezávislá osobnost. Tehdy začíná hájit svá práva, někdy velmi výrazně, až přehnaně. A pro rodiče je v takové situaci hlavní: z jedné strany, nepřestávat demonstrovat lásku k dítěti a zesilovat s ním jednotu v jemném plánu, a z druhé strany, brzdit jej, když zachází hodně daleko.
S. N. Lazarev – Diagnostika karmy 11 (Završení dialogu)
zdroj: Cestou Světla
