V životě se připravujeme o spoustu věcí, jenom proto, že nám chybí odvaha.
Ve skutečnosti nepotřebujeme vynaložit žádnou námahu – stačí odvaha – a věci k vám začnou samy přicházet, namísto toho, aby jste se za nimi honili…., alespoň ve vnitřním světě, je tomu tak.
A co se mně týče, být blažený vyžaduje nejvíc odvahy. Být na tom mizerně je zbabělost. Ve skutečnosti nepotřebujete nic k tomu, abychom se cítili mizerně. Každý zbabělec to dokáže, každý blázen to dokáže. Každý je schopný cítit se mizerně, ale být šťastný, na to je potřeba velké odvahy – je to náročný úkol.
Běžně takto neuvažujeme – myslíme si: „Co potřebujeme, abychom byli šťastni? Každý chce být šťastný.“ To je naprostá chyba. Lidé chtějí být šťastní jen velmi zřídka – navzdory tomu, co říkají. Lidé jsou velmi zřídka připraveni být šťastni – příliš mnoho investovali do svého utrpení. Milují cítit se bídně…., ve skutečnosti jsou šťastní, když jsou nešťastní.
Je třeba pochopit spoustu věcí – jinak je velmi těžké dostat se ze zaběhaných kolejí utrpení. První věc: nikdo vás tam nedrží, to vy sami jste se rozhodli setrvávat ve vězení utrpení. Nikdo nikoho nedrží. Člověk, který je připravený dostat se odtud, se odtud může dostat hned teď. Jestliže, se někdo cítí špatně, je za to sám zodpovědný, ale trpící člověk zodpovědnost zásadně nepřijímá – to je způsob jak stále trpět. Říká: „Trpím kvůli někomu jinému.“ A pokud máte pocit, že trpíte kvůli někomu jinému, samozřejmě jste si jisti, že s tím nemůžete nic udělat. Proto lidé pokračují ve shazování své zodpovědnosti – někdy na manželku, někdy na manžela, někdy na rodinu, někdy na výchovu, na dětství, na matku, na otce….,někdy na společnost, dějiny, osud, Boha, ale vždy se jedná o zbavování se zodpovědnosti. Jména se mění, ale trik je stejný.
Člověk se opravdu stává člověkem, když přijme zodpovědnost – je zodpovědný za všechno, čím je. To je první odvaha, největší odvaha. Je velmi těžké to akceptovat. Abychom se tomu vyhnuli, říkáme, že za to může někdo jiný: „Co s tím nadělám? Jsem bezmocný…Jsem oběť! Síly větší, než jsem já sám, mnou zmítají sem a tam, a já s tím nemohu nic dělat. Nanejvýš můžu plakat nad tím, jak špatně na tom jsem, a pak se cítit ještě hůř.“
Nikdo, žádná jiná síla s vámi nic nedělá. jste to jen a jen vy sami. To je celá filozofie karmy – že je to vaše konání. Karma znamená konání. Vy jste to způsobili, vy to můžete odčinit, změnit. A není třeba čekat, odkládat to. Nepotřebujete čas – můžete odsud jednoduše vyskočit.
Ale my jsme si už zvykli. Budeme velmi osamělí, když přestaneme trpět, ztratíme našeho nejdůvěrnějšího společníka. Stal se našim stínem – všude nás následuje. Když tu není nikdo jiný, je s vámi alespoň vaše utrpení – jste s ním sezdáni. A je to dlouhé, předlouhé manželství, s utrpením jste sezdáni mnoho životů.
Teď nastal čas rozvést se s ním. Tomu říkám velká odvaha – rozvést se s utrpením, zbavit se nejstaršího zvyku lidské mysli, nejvěrnějšího společníka.
Osho
