Tu máte malú ochutnávku z knižky, ktorú si môžete stiahnuť na odkaze pod článkom 🙂
Pokud chceme na duchovní cestě dělat co nejrychlejší pokroky, měli bychom strávit co nejvíc času v přírodě a dostat se do úzkého kontaktu s říší zvířat. Měli bychom se snažit objevit záhadné hybné síly, které působí ve zvířatech, a podobným způsobem si všímat i temných zdrojů lidské motivace. A v neposlední řadě bychom měli hledat spojitost mezi všemi různými druhy života stvořenými přírodou a význam, který je skryt v nich, kolem nich a nad nimi. Když objevíme toto pojítko, porozumíme řeči zvířat a významu složek logosu, slova – písmen. Vždy bychom se měli snažit rozpoznat pravé vnitřní jméno věcí, síly skryté za písmeny, vztahy mezi zvukem, barvou, pachem, chutí a tvarem.
Naším dalším velkým úkolem je naučit se svátosti mlčení. Musíme se naučit nechávat si své znalosti pro sebe. Neopovážíme se házet perly sviním, aby nebyly promarněny bez jakéhokoliv ocenění. Musíme se naučit mlčet také tehdy, když se v naší přítomnosti předvádí lidé s méně znalostmi a snaží se nás poučovat. To je zkouška naší marnivosti a pokory zároveň.
Ale nesmíme se jen naučit mlčet tímto způsobem. Musíme se seznámit s těmi ohromnými silami, které se skrývají v tichosti. Musíme se naučit, že skrze mlčení začneme slyšet mnoho nového – kolik moudrosti můžeme získat krok za krokem. Když dokážeme mlčet v lese, ke svému velkému překvapení brzy 
zjistíme, že k nám začíná vše promlouvat. Stromy, květiny, list bodláku na břehu potoka, dokonce i samotný potok a váška poletující nad ním. Když se budeme procházet po vysokých horách, s překvapením objevíme, že se od nich můžeme leccos naučit, dokonce i od balvanů a útesů tyčících k nebesům. I ty k nám mohou promlouvat, když se naučíme udržovat posvátné ticho.
A oceán! Kdokoliv, kdo kdy seděl v tichosti několik hodin na břehu moře, ví, jak neuvěřitelně hluboká je moudrost oceánu, jaká nevyčerpatelná pokladnice vědění je v něm ukryta. Oceán nám poví báječné věci o věčnosti, nesmrtelnosti, umění, lásce, životu – o Bohu! Když to zkusíte, budete ohromeni zjištěním, že ve chvíli, kdy jste zcela o samotě, sedíte v tichosti na břehu moře, na horách, v lese nebo v noci na poušti, nejste vůbec sami. A pak začnete chápat poustevníka, indického jogína, osamělého obyvatele pouště a uvědomíte si, že oni si dobrovolně zvolili život v ústraní a samotě, protože už déle nesnesli ten stav osamělosti mezi tolika lidmi.
Někteří lidé si budou možná myslet, že se jedná jen o poetický závan představivosti, když mluvíme o řeči lesů, vod a hor. Ale nezapomínejme, že každý velký učitel lidstva, každý velký prorok, i ten největší ze všech, samotný Ježíš, si prošli velkou zkouškou svatého mlčení. Každý z nich odešel do osamělé pouště před tím, než uposlechli své volání a šli ho šířit mezi lidi, neboť právě tam na poušti, v tom velkém tichu, uslyšeli své vnitřní volání.
Existují lidé, kteří žijí své životy obklopeni lidmi. Mají rodiny, rodiče a děti. Obecně řečeno jsou obklopeni lidmi dobré vůle, a přesto si přijdou zcela opuštěni, v jakési nemilosrdné pustotě. Jakmile se jednou naučíme zkoušce mlčení, nemůže se nám už něco takového přihodit. Kdokoliv i pouze jednou slyšel hlas ticha, bude vždy toužit po tom, aby ho mohl slyšet znovu. A kdokoliv slyší i rozumí hlasu ticha, se již nachází na prahu svatyně.
Ten již dosáhl stupně, na kterém se probouzejí do té doby latentní nervová centra. Jeho duchovní oko je otevřené a on začíná vidět duši lidí kolem sebe, všude působícího ducha, kosmické souvislosti. Rozumí symbolickému jazyku Bible, ostatních svatých knih a velkých mystiků.
Najednou si všímá, že jeho slova a skutky přinášejí jiné výsledky než slova a skutky průměrných lidí. Všímá si, že svou vůlí uvádí do pohybu větší síly, než tomu bylo dříve. Vidí, že jeho slova mají nyní takovou váhu, že si je lidé pamatují celé roky. Všímá si, že se na něj ostatní s důvěrou obrací, protože cítí jeho vyzařování neosobní lásky ke svým bližním – že jeho přítomnost vynáší na světlo dobro u hodných lidí a zlo u nízkých lidí, že v jeho přítomnosti lidi odhazují své masky!
Zcela jasně cítí, že už se nemůže hněvat, protože vidí příliš hluboko do pohnutek, z nichž pramení každý skutek, a tak rozumí všemu a všem do takové míry, že si uvědomuje, že neexistují zlí lidé, jen nevědomí lidé, a ti dělají to, co se jen jeví jako zlo, ale co je ve skutečnosti jen jejich nevědomost.
Všímá si, že jeho vlastní osud se začíná hýbat. Osud na jeho vnitřní transformaci reaguje vnější změnou. Tyto změny se samozřejmě jednotlivě liší případ od případu, neboť odpovídají okolnostem a karmě daného jednotlivce. Z tohoto důvodu se nedá obecně popsat cesta, kterou student musí od této chvíle jít, neboť je to velmi specifická individuální cesta. Ale kdokoliv jde po cestě k bílé magii, má v každém případě před sebou dost práce na mnoho let, i kdyby se chtěl jen držet toho mála, které získal na začátku.
A kdokoliv úspěšně „absolvoval“ tento začátečnický stupeň, bude sám vnitřně vědět, jak má pokračovat. Neboť ve správný čas nám všem vyšší síly dají učitele, kterého potřebujeme a který nás povede v následující fázi vývoje. Vzpomeňme si na slova největšího učitele ze všech:
„Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.“
úryvok z knihy: Samoléčení, jóga a osud
od Elisabeth Haich a Selvarajan Yesudian
tu si ju môžete stiahnuť:
http://www.ulozto.cz/12527144/elisabeth-haich-samoleceni-joga-a-osud-pdf
