Ženy zabíjejí muže tím, že jim nedovolují zakořenit ve svých srdcích. Země se dá znovu osázet, ale suchý, uschlý a mrtvý strom už nikdy neobživne. Máme ve svých rukou moc sázet. Máme ve svých rukou možnosti, o kterých ani netušíme, že v nich jsou. Avšak rozhodně máme ve svých rukou možnost uchopit svého vnitřního muže a vnitřní ženu a spojit je v našem srdci v jeden strom. V jedince, v člověka. A když už budeme člověkem, budeme si už jen navždy uvědomovat, že nosíme své srdce v dlaních. To je naše lidská láska. Umět nalézt sílu k tomu otevřít svá srdce. Ukázat je všemu svým životem vyjadřujícím se svýma rukama. Všimněte si, že nepíšu ani otevřít je pro sebe, ale ani pro druhé. To první je egoistický narcismus a to druhé je jen obětování se. Oboje není láska, ale bolest. Všechny nás krmily, těmi povídačkami, že otevřít své srdce „musíme“ pro něco. Sranda, že nám nikdy nikdo nevysvětlil, co to je to „NĚCO“, co? Pokud vás to, co děláte ve vztahu k druhým bolí, je to bolest, nikoliv láska. Hlavně láska nepotřebuje bolet. V lásce neexistují podmínky; milujete bezdůvodně a nemusíte se za to nijak a nikomu ospravedlňovat. Můžete být svým stromem. To je to, co v nás probouzí láska. Chuť STÁT SE. Ne něčím. Ale jen stát se, ne se realizovat. Říct, že láska existuje je nepřesné; jakmile něco existuje, okamžitě je to omezeno formou a obsahem. Láska je a trvá, ale nikdy neexistuje. Je jako kruh jehož střed je všude a obvod nikde.
Ano, pokud svěříme své srdce do rukou někoho jiného může nás o něj připravit. Ale nemůže nás připravit o naši lásku. Láska totiž nikdy nepřichází zvenčí. Láska může přijít jen z našeho nitra coby výsledek uvědomění si lásky. Srdce prostě otevřeme pro nic, a za nic. Jen tak. Protože jinak nikdy neuvidíme nic než sebe a své představy o životě spořádaně trpící v našem mozečku. V iluzi duality dobra a zla. A láska není ani dobrá, ale ani zlá. Je to síla, která nám pomáhá uvidět náš reálný svět. Jenže svět můžeme vidět jedině srdcem. Oči nemohou vidět srdcem, srdce však může používat oči k vidění. Ano je to namáhavé a hodně. Uvědomit si sebe sama jako zdroj lásky, od kterého jsme nebyly nikdy odtrženi. MZZ
PS: A pořád platí: Blažený člověk, který se namáhal. Nalezl život. S láskou…
FLOW LIKE WATER – http://youtu.be/-mTANle_IcQ
foto: Robert Saltzman
ĎAKUJEME:
Hieros Gamos – Spojení Protikladů
