„Počasí a jeho různé výkyvy vám poměrně snadno pomáhají k uvědomění, jaký odpor máte vůči nečekaným změnám. Nejedná se jen o počasí. Nejde jen o to, že na vás během teplého slunečného dne začne nečekaně padat sníh, na který jste nebyli nachystaní. Obecně je pro vás ve vašem životě problémem přizpůsobit se jakýmkoli nečekaným změnám.
Chcete mít všechno jisté, zaručené, naplánované a jasné. A když to tak není, plníte se strachem, snahou vše ovládat a předvídat, všechno zjistit a vědět všechno do detailů přesně, aby vás náhodou nezastihlo něco, na co byste nebyli připravení. V jistých situacích k tomu není co namítat, avšak v souvislosti s vaším přirozeným životním rytmem je to pro vás často velkou překážkou, která ve vás vzbuzuje zbytečnou negativitu a blokuje vaši životní sílu, která je založena na čisté radosti a souznění s přírodou. Váš odpor ke změnám nebo k proměnlivosti života je z velké části vyvoláván vaší nedůvěrou v sebe samé a své schopnosti, stejně jako nedůvěrou v Boha/Vesmír a život sám. Kdybyste totiž opravdu věřili, že všechno vždy zvládnete, nebáli byste se a neměli byste takovou snahu dostat všechno pod svou kontrolu a ovládat to. Je v pořádku starat se o své bezpečí, avšak přílišné lpění na neměnnosti vám přivolává zbytečné problémy, protože čím více chcete udržet všechno neměnné, tím hůře pak snášíte změny, které přirozeně nastávají, přicházejí a zase odcházejí.
Naučte se plynout s proudem. Jako tekoucí řeka si můžete vymezit své koryto, avšak nemusíte do detailů vědět, přes které konkrétní kameny vaše voda poteče. Někde se vaše voda zvíří a jinde se naopak stane klidným zrcadlem. Obojí je v pořádku. Nebojte se tedy. Uvolněte se. Ať se děje a bude dít cokoli, všechno vždycky zvládnete.“
Hm, hezké, to ano, hezké to je.
Jaký je, podle vás, kdo s tímhle souhlasíte, rozdíl mezi lží a optimismem? A jaký mohou mít duchovně zaměření lidi prospěch ze lží?
Nerozumiem otázke v spojení s týmto článkom… vidím v ňom uvedomenie si, že je zbytočné na niečom lipnúť, trvať .. lebo všetko sa neprestajne mení (bez ohľadu na to, čo my chceme, plánujeme)
Tvůj komentář je opět o něco srozumitelnější a pravdivější, než článek, aspoň pro mě :-).
K reakci mě přiměla hlavně věta na konci textu „… Ať se děje a bude dít cokoli, všechno vždycky zvládnete.“ Každý člověk ze zkušenosti ví, že toto není pravda, že přicházejí i věci, které nezvládne.
Když nějakou dobrou radu jako ta v tomhle článku je, opřeme o lež, jako je ta poslední věta, tak ta dobrá rada nevydrží.
Kdybychom totiž „opravdu věřili, že všechno vždy zvládneme“, sice bychom se méně báli a to by opravdu bylo krásné, ale vydrželo by nám to jen do první pořádně zpackané životní situace, která by takový postoj usvědčila ze lži.
Popouzí mě, že tuto dobrou radu neumím uchopit v rovnováze, rovnováze mezi pravdou a růžovým sebeklamem, aby mi k něčemu byla.
A ja by som s tým súhlasila. Lebo vždy dostaneme lekcie, ktoré si
1. zaslúžime
2. zvládneme
Lebo:
1. zberáme následky vlastných činov, vieme čo sa nám bude diať v živote, pre ktorý sa rozhodneme/vieme do čoho ideme.
Tým pádom, ak sa naučíme správne „plávať“ životom, v tom, čo dostávame, skutočne sa všetko dá zvládnuť. Lebo s akýmkoľvek problémom (nie vždy, ale takmer vždy) ide ihneď aj riešenie. Ak neprichádza ihneď, musíme sa k nemu dopracovať. V správny čas nám príde do života situácia, človek alebo niečo, čo nám pomôže. Ak to nevidíme, nechceme vidieť, môže byť, že ešte nie sme pripravení na zmeny (máme strach). Alebo lekcia nebola dostatočná, aby sme skutočne vlastný život zmenili (nestačí nám varovanie, pozor – zdvíhaj nohy, potkneš sa.. nie, musíme padnúť a rozbiť si nos, aby sme pochopili)
2. sa opiera aj o to, čo som písala v bode 1. Karmické lekcie prichádzajú keď sme na ne pripravení – buď sme žiaci, alebo učitelia.
Príklad oboch bodov (dostala som sa k nemu počas tohoto roku):
– pred narodením sme si vybrali matku, ktorej budeme nemanželským dieťaťom. Vychová nás babka a naša matka nás nechce, lebo sa vydá a má s novým manželom ďalšie deti. V nás vzniknú programy: nenávisť voči sebe (nikto ma nechce, asi som zlá, iná), nikdy nebude dostatok lásky (pre mňa určite nie, keď ma ani mama nechce), nezaslúžim si lásku (lebo ma nikto nemal rád), láska je drahá (lebo pre mňa mama nemala nikdy nič, nijaký darček), nízka sebahodnota/sebavedomie, nenávisť voči matke, ale aj voči jej novému mužovi (tieto dva body sa neskôr odzrkadlili na zdraví – gynekolog.problémy a emocionálne nevyrovnaný partner). Tu by sme mohli povedať: chúďa dieťa, že má taký hrozný život, veď si to nezaslúži. Ale! Ak máme byť objektívni a nepozerať na život dieťaťa subjektívne, cez emócie, musíme zistiť, prečo si vybralo/čím si dieťa zaslúžilo takýto život. A prídeme postupne na: dieťa nesmie mať hojnosť, ako majú jej nevlastní súrodenci. Musí sa naučiť dopracovať sa ku všetkému vlastnými rukami. Prečo? Ideme na jej súrodencov, aby som vysvetlila: rodina matky je bohatá a má všetko. Nemanželské dieťa žije v núdzi a všetko si musí vydrieť. Jeho duša a charakter sa nekazí alkoholom, cigaretami, ako jej nevlastným súrodencom, ktorí majú všetko „zadarmo“, bez úsilia (lebo im mama všetko dá, majú všetkého dostatok, nevedia zaobchádzať s peniazmi, nie sú naučení byť zodpovední). Deti vyrastú, majú vlastné rodiny a sú naučené len dostávať. Mať všetko bez vlastného pričinenia. Sú ako malé deti o ktoré sa musí stále niekto starať. .. jeden si zničí rodinu, zdravie alkoholom a aj naň zomrie (nevyužil správne hojnosť, ktorú v rodine mal na vlastný rast, využil ju na sebadeštrukciu). Druhé dieťa skončí s rakovinou (nenávisť k životu, nesprávny prístup k tomu, čo a ako sa mu v živote vyvíjalo). Tiež nezvládlo lekcie hojnosti. Tretie dieťa zomrie na cukrovku (malo všetko a predsa nebolo šťastné a spokojné).
A vrátime sa k nemanželskému dieťaťu: vlastným úsilím si vybudovalo rodinu, dom, deti sú relatívne zdravé a nie je potreba radikálneho zastavovania osudu cez vážne lekcie (choroby, veľké straty), ako pri predošlých deťoch. Lebo dokázalo využiť všetko, čo mu osud ne/dal pre budovanie (cez pokoru, prijatie života, odpustenie nemohla rásť pýcha, arogancia ako u ostatných súrodencov, lebo bola neustále brzdená prácou a žitím v skromných podmienkach). Súrodenci všetko dostali hotové a nevedeli s tým správne narábať. Pritom: nemanželské dieťa mohlo skončiť oveľa horšie, lebo nemalo také dobré podmienky ako jeho súrodenci. Oveľa skôr mohlo piť, fajčiť, nenávidieť svoj osud, za to, že nemalo rodinu, rodičov, len starú babičku … kde je teraz spravodlivosť? Alebo – skutočne sú naše lekcie také ťažké, že ich nezvládneme?
Spravodlivosť tam samozrejme je, lebo dieťa len prevzalo zodpovednosť za karmické lekcie z min.životov a zvládlo ich najlepšie ako sa dalo. Kto mal z tohto konečného pohľadu horší život? Zasa je to všetko o tom, ako čo vezmeme. Teraz nemanželské dieťa ďakuje, že nevyrastalo v rodine kde jej súrodenci, ale samé a muselo si všetko vydrieť vlastným úsilím (pochopilo to a prijalo až teraz, keď má už po sedemdesiatke).
Nikdy nesmieme zastať, vždy musíme kráčať vpred a skúšať pracovať s tým, čo momentálne máme. Možno tým, že som baran -nikdy sa nevzdávam, nikdy nepoviem, že sa niečo nedá, vždy vidím možnosti a spôsoby ako sa čo dá urobiť, zmeniť verím v to, že každé zlo je na niečo dobré a nikdy nič netrvá večne (či zlé, či dobré).
Dík za povídání k tématu, mám zde o čem přemýšlet.
Poučení z těchhle věcí je viditelné, přesto se mi stále zdá, že ty nezvládnuté věci v našich životech prostě taky jsou a měli bychom s tím nějak počítat, nějak to zahrnout do tohoto tématu, když o něm mluvíme.
I v tvém příkladu nakonec figurují i ti další sourozenci, kteří své lekce nezvládli a učili se na jejich nezvládnutí, daleko hůře a jinak, než kdyby je zvládli.
Potkávám se teď s dítětem, vyrůstajícím do podobné rodinné situace o jaké píšeš, je to tam okolo jinak dost jiné, přesto je to pozoruhodná shoda :-).
Honzo, na pitvanie sa v takých súvislostiach by som doporučila Diagnostiku karmy (S.N.Lazarev), od piatej knihy sú príklady ako som uviedla a mnoho sa z toho dá poskladať aj v našich životoch a okolí. Lebo mám pocit, že mnoho vecí sa nám opakuje s malými rozdielmi. Najlepšie je, ak dokážeme byť natoľko pevne nohami na zemi (to je to počítanie so všetkými možnosťami), ale ísť vpred s hlavou v oblakoch (bez strachu, s vierou, že všetko zvládneme). Ale pri tom znovu pripomeniem nohy na zemi. Lebo môžeme byť pozitívni a snílkovia, ale s vedomím si toho, že nič nie je také, ako sa na prvý pohľad zdá. Dôležité je nič si neidealizovať, snažiť sa mať neutrálny a objektívny pohľad, lebo náš subjektívny je len o našich skúsenostiach.