Když to tentokrát myslíme opravdu vážně, měli bychom při volbě partnera postupovat jinak než jenom následovat sexuální přitažlivost. Při hledání partnera na celý život je totiž sex nejdříve druhořadý. I když později bude nesmírně důležitý. Ale to až později.
My však většinou otočíme pořadí a divíme se, proč jsme se zase tak těžce spálili.
Sex je nedoceněný a používá se pouze k uspokojení potřeb. Ale tělesnost vytváří žádostivosti a také nechtěné závislosti. Navazujeme s druhou osobou intimní vztah, sjednocujeme se s ní ještě předtím, než víme, kdo opravdu je, jaký má s námi úmysl a jaká překvapení na nás čekají.
Opravdu to chceme? I když to není ten správný? Vazba, která při tom vzniká, zůstává! A dlouho na nás působí! I když jsme již dávno změnili svůj názor a rádi bychom šli vlastní cestou. Sex je zábavný, o tom není pochyb. Ale sex při hledání partnera nepomáhá, až při následné partnerské vazbě. Při sexu vždycky vzniká hlubší vazba.
Sex vytváří vždy vazbu.
V mnohých kulturách a náboženstvích jsou partneři po uzavření manželství nebo po nějaké srovnatelné ceremonii vyzváni, aby manželství nyní také naplnili. Už celá staletí víme, že tělesné spojení činí z muže a ženy pár.
Mezitím se dokonce zjistilo, že ženy při orgasmu vylučují svůj vlastní sexuální hormon oxytocin. Tento hormon se stará o to, aby k milenci následně vznikla velmi úzká vazba. Je to čisté lepidlo pro vztah. Ať už žena chce nebo nechce, tento hormon působí na psychiku a připoutává ji k muži, se kterým šla do postele. I kdyby už s ním sex nechtěla mít.
Čistě přátelský vztah se uvolňuje snadněji, tělesné spojení ale uková ze dvou lidí pár. Tuto vazbu už nelze po celý život skutečně uvolnit. Jestli je to ten nesprávný, jsem připoutaná k nesprávnému. Je to tak prosté. Nesprávný ale zůstává pořád nesprávným. Tady žádné krásné řeči ani myšlenky nepomůžou. K čemu je mi, když už sice nejsem sama, ale hluboko v srdci zůstávám pořád osamělá?
Být připoutaný ke špatnému partnerovi tě činí ještě osamělejším, než jsi byl kdy předtím.
Je-li člověk spojený se špatným partnerem, třebaže jen na krátký čas, není volný pro toho „správného“. Ale co to znamená „krátce“? Ze spousty opakujících se krátkých období se nakonec stává jedno dlouhé období. A „opakující se“ znamená hromadění zranění a odmítnutí, až člověk jednou nakonec zjistí, že není vztahu vůbec schopen.
Častěji ovšem postupujeme kupředu tak, že sbíráme tímto způsobem zcela odlišné vazby a zranění. Radostí ze života máme stále méně. Nepřibývají, i když to tak možná nechceme vidět. Neboť s každým neopětovaným odevzdáním se, s každou zklamanou nadějí, s každým bolestným rozchodem ztrácíme malý kousek nás samých.
Dříve tedy, než nás vůbec napadne jít s někým do postele, měli bychom nejdříve zjistit, zda vůbec s tímto člověkem chceme splynout v jednotu, nebo zda si chceme pouze navzájem poskytovat rozkoš?
Síla sexuality by se při tom neměla podceňovat. Shodují-li se ty nejpodstatnější elementy naší osobnosti s partnerem, myslíme-li a cítíme-li stejně, potom existuje hlubší spojení, blízkost a důvěra. Potom můžeme konečně vše odhodit, nechat spadnout všechny masky. Už si nemusíme nic dokazovat. Můžeme se bezpodmínečně sobě odevzdat.
Bezpodmínečné odevzdání je ta nejmocnější a nejintenzivnější sexuální zkušenost, jakou kdy můžeš mít.
Když člověk učiní jednou v životě takovou zkušenost, zjistí, že všechno ostatní je ve srovnání s tím jenom směšné tělesné cvičení. Jinak řečeno, je podstatně krásnější a více vzrušující mít v posteli někoho, koho miluji, s kým zažívám jednotu, na koho se mohu spolehnout a komu bych se chtěl opravdu bezpodmínečně odevzdat než prostě jen podat dobrý fyzický výkon. Ten zanechává prázdno a hlubokou osamělost.
Správného partnera určitě nenajdeme, když s někým půjdeme okamžitě do postele, budeme mít pár orgasmů a budeme se domnívat, že touto metodou výběru prožijeme hloubku a opravdovost. Láska by pak byla otázkou techniky, sexuální nespoutanosti nebo ochotou toho druhého podřídit se našim smyslným přáním. Sex při výběru partnera nepomáhá. Jinak by byla naším partnerem na celý život osoba, která nás nejlépe uspokojí. Že tomu tak ale není, o tom jsme se v životě již častokrát na vlastní kůži přesvědčili.
* * *
– z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh
ĎAKUJEME:
