„Pravá láska se nezmění ani neochladne, když se milovaná bytost změní, nebo když se změní fyzické okolnosti, ve kterých vznikla.
Není zmítána náhodami osudu ani to není pouze citová přitažlivost, i když ji bude zahrnovat. Zevně se vyjadřuje mimořádně laskavým chováním. Lidská láska ve svých vrcholných okamžicích, které mohou vzniknout pouze v jejich počátečních nebo konečných fázích a které patří výlučně k její citové stránce, nikoli stránce vášnivé, zachycuje a slabě odráží přirozenost lásky božské.
Existuje vztah, ve kterém mohou růst dva lidé v čistotě, bok po boku, učíce se moudrosti jeden od druhého, stále harmoničtěji jeden s druhým. To však vyžaduje sebevládu, vyloučení všeho negativního a pěstování všeho pozitivního.
Většina lidí spojuje lásku s pocitem tělesného dotyku nebo se vzrušením osobní přítomnosti. Nezažili ji takovou, jaká je sama v sobě, s ničím nesmíšenou. Mohli by jí získat mnohem víc, kdyby ji hledali u jejího pramene, čistou a intenzivní. Pokud milujete a uctíváte Nadjá ve svém nitru, milujete ho ve všech ostatních lidech, neboť v nich je rovněž přítomno. Pak je nemůžete nenávidět, nebo jim ubližovat. Schopnost dávat a přijímat lásku nemá být a ani nemůže být zničena.
Muž nebo žena, kteří touží po tom nejvyšším, ji nemohou nechat nepovšimnutou a nepěstovat ji a přitom mít užitek z jejích nejlepších plodů. Měli by ji živit, prociťovat, povznášet a produchovňovat. Řídit ji ke svému lepšímu já, k Nadjá, v úsilí a touze.
Vlastnost lásky nemá být měřena přehnanými projevy citu u toho, kdo ji chová, ale má být měřena tím, do jaké míry je v něm přítomen nebo nepřítomen egoismus. V nábožensko- mystických kruzích jsou často a hojně pronášeny sentimentální výlevy o lásce ke svým bližním, které jsou obvykle naprosto povrchní a nevydrží hlubokou analýzu. Mnozí nábožensky založení lidé prohlašují, že cítí lásku k celému lidstvu a přitom by nepotřebovali velkou zkoušku, aby byla zjištěna její skutečná povrchnost. Lásku k lidstvu můžeme projevit lépe skutečnými činy, než pouze sentimentálními projevy. Jen fyzická a čistě citová láska pomine, když ji události vystaví zkoušce, zda skutečně usiluje o štěstí milovaného spíše než o potěšení milujícího. “
– Paul Brunton
zdroj: Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla
