Na internetu vidím často doporučení na různé meditace – návody na klid mysli, zkratky k “osvícení” apod.
Naše vlastní síla, schopnosti a talenty jsou nám zde šikovně prodávány jako dílo “vyšších sil”. Hlavně přestat věřit sobě.Po více jak dvacetileté meditační praxi (mými učiteli byli např. čeští mystici manželé Míla a Eduard Tomášovi, s nimiž mne pojil i osobní vztah), mám doporučení: Přestaňte utíkat do meditací v touze po klidu a snaze měnit realitu. Přijměte stav ve kterém jste. Pokud nepřijímáte přítomnost – to co je – vytváříte odpor. Tím si způsobujete jen větší vnitřní konflikt.
Nic v životě nezaživáme náhodou. Svět je odrazem našich vnitřních já. Toho, co je v nás. Přijetí je cesta k sobě. Snaha po “sluníčkaření” je slepá cesta. Nelze prožívat plně lásku a radost bez schopnosti stejně naplno prožít bolest, strach či smutek. Naše vnímání nemůže být selektivní. Ubližuje nám jen to, co odmítáme, co nejsme schopni přijmout. Bohužel často na podvědomé úrovni. Je to výsledek našich minulých zkušeností (např. z dětství). Ve chvíli, kdy jsme schopni pravdivě to uvidět a přijmout, přestává být daný problém problémem. Co přijmeme, to mizí, to, s čím bojujeme a co potlačujeme, roste. Co nepochopíme, odmítáme a nechceme pravdivě vidět, to v životě prožíváme stále dokola. Ve chvíli, kdy začneme chápat, proč prožíváme určité situace, nemusíme je již „těžce“ prožívat v realitě svého života. Vyřešíme je v sobě skrze své pocity tak, že je prožijeme v sobě. Této problematice se více věnuji v knize Smysluplné vztahy.
Snaha vyřešit své potíže meditací a představou “že se špatné pocity, nebo životní situace rozpustí” je snahou po zkratce. Nefunkční zkratce, třeba dodat. To samé platí o prosbách k Vesmíru apod. Jedná se o manipulaci. Různými naukami a náboženskými systémy je do našeho vědomí tato věc šikovně a hluboce zasetá. Princip je v tom, vysvětlit nám “jak jsme ti malí a ubozí”. Že zde na Zemi v tomto těle nic nedokážeme, anebo jen málo. To pravé, že je nás čeká kdesi v nebi, nebo v jiné dimenzi (5D, 8D apod.:)), případně po rozpuštění do jednoty univerzálního vědomí atd. Nemusíte být příznivcem těchto směrů, přesto se tato víra silně propisuje do kolektivního vědomí.
Diky tomu jsme po staletích “duchovní masáže” přestali věřit sami sobě na té nejhlubší úrovni. Ve skutečnosti zde není žádný “vesmír”, který by nám pomohl v našich trablech. Naše vlastní snaha je nám zde prodávána jako výsledek “pomoci Vesmíru”. Naše vlastní záměry a aktivita jsou tím “kouzlem”, na které mnoho lidí čeká. Místo, aby si uvědomili svoji sílu a schopnosti, tak odevzdávají “vedení vyšším silám”. Tím obrovsky ponižují sama sebe a své možnosti. A zaroveň se nesmírně oslabují. Dobrovolně se uvádějí do nesvobody a otroctví. Výměnou dostávají pocit, že vše je v pořádku. Vyšší síly, láska, vesmír apod. to vše zařídí. Je to pohodlná cesta, která vede k pasivitě. Říká lákavě: “My to zařídíme, jen nic nezkoušejte sami”. Ovšem s nevyřčeným dovětkem “Protože byste mohli zjistit, že nás nepotřebujete”. Zejména pro muže je taková pasivní cesta zhoubná. Odvádí je od jejich přirozené síly. Dává falešný pocit velikosti spiritualního uvědomění. Ta nejvyšší spiritualita je uvědomění si toho kdo jsme. V nás je vše. Žádný “nebeský otec” nám nepomůže. To neříkám proto, že bych byl ateista, tím rozhodně nejsem. Jde o to si uvědomit, že my lidé máme obrovské možnosti. Naše záměry ve spojení s tělem, emocemi a pocity dělají v realitě tohoto světa “opravdové zázraky”. Tak je přestaňme stále považovat za dílo “vyšších sil” a uvědomme si svoji sílu. Jen my sami máme schopnost měnit své životy a pomoci si k tomu, co opravdu chceme.
Michal Bartoš
A ja dodám: Pomôž si človeče, aj Boh Ti pomôže
