Staré automatické vzorce

Staré automatické vzorce.
Automatické reakce, které nám už neslouží a nemáme z nich dobrý pocit, přesto v nich jedeme dál, aniž bychom si to uvědomili, či si to uvědomíme až později.

Nejvíce otázek se točí právě okolo nich. Ačkoli v každém článku píši, jak na ně prakticky, uvádím i příklady z mého života, přesto se na ten “návod”, který samozřejmě není podstatou jejich zvládání, stále ptáte.

Pojďte být tedy víc konkrétní, půjde to určitě i tak, aniž byste odhalili více ze svého soukromí, což je vaše svaté právo.

Napište, který starý vzorec vás stále chytá do svých sítí a jak se vám daří jej v životě překročit a vytvořit nový zvyk. Případně pokud nevíte a nemáte tušení o jaký vzorec by vůbec mohlo jít, napište typickou životní situaci, která se vám opakuje stále dokola a čeká, že zareagujete jinak a nově, což vy si nedovolíte, protože je pod tím to slavné ALE.

Nemůžu a nejde to znamená jen NECHCI (vzdor, strach, nedovolení) a bez výmluv, bez keců radikálně přijmout a pustit kontrolu nad vším, co už neslouží.

Stačí heslovitě.
Příklad, který vám rozepíšu podrobně.
Situace venku:
Čekám na řemeslníka už 2 hodiny a mám strach se i ozvat a zavolat kde je tak dlouho.
Co je v té vnější situaci pro mě to nejhorší, když mi to není jedno?
Zdržuje mě.
Když to otočím a zapomenu na to vnější?
Zdržuju sebe (mám jiné věci na práci než tu čekat jako profesionální čekatelka 😁)

Starý vzorec, který v tom vidím ihned.
Choď všude včas, ať na tebe nikdo nemusí čekat.
Zodpovědnost (plus na mě tolik nezáleží)
Já jsem ta, která čeká na ostatní. Na mě nikdo čekat nebude. Kdybych teď udělala co chci dělat nejvíc, aby mi v tom bylo dobře, tak určitě přijede, já už tu nebudu a bude na mě čekat on. To nemůžu dovolit. Výchova k zodpovědnosti. K tomu, že budu čekat raději hodinu předem, aby to náhodou nebylo trapné a někomu jsem nezpůsobila časovou újmu.

Co dělám ale sobě? (Sebeláska)
Způsobuji si časovou újmu. A překračuje to mé hranice – jsem naštvaná, že mi stojí práce, ale neozvu se, protože jsem přece slušná holka (ale jenom navenek, uvnitř kleju jak starej námořník 😁☝️😘). Takže asi to s tou hodnou holkou nebude tak horké, mám v sobě i tu čertici (obě strany mince a polarity jsou v každém z nás) jenom solidně potlačenou, páč to se mi ve vývoji v dospělou, vůbec nehodilo do krámu (vyhovuji okolí, aby mě přijalo a milovalo a podle toho upřednostním určité chování).

Co tedy udělám?
Zastavím se.
Prodýchám v těle hněv a uvolním.
A udělám opak (zpočátku extrém, viz.předchozí článek, pak už mohu být jemnější a více v rovnováze)
Opak je: nezdržuji se, jdu dělat, co potřebuji právě teď, když přijede, a já tu nebudu, tak si zavolá (protože narozdíl ode mě je normální 😁 a neřeší jestli se vůbec může ozvat).

Výsledek:
Odcházím ven bez pocitu viny, dovolím si to a je mi v tom dobře, pak volá on, omluví se, mám právo také říct svoje, ale už nemám tu potřebu (záleží na situaci), počká na mě 20 minut, než dorazím i já, oba jsme v klidu, schůzka proběhne rychle a bez emocí. Starý vzorec překročen. Emoce uvolněny. Zodpovědnost hlavně za sebe. Klid.

Důležité:
Tento vzorec bude mít ještě mnoho opakování, aby se zautomatizoval nový návyk! Má reakce na to, bude čím dál rychlejší, neznamená to ale, že znovu nespadnu ke starému, to je ve fázi učení lidské! Není to chyba. Učíme se jak reagovat nově. Když řídíte auto, také se učíte reagovat a je třeba praxe a jezdit a jezdit, a učit se přímo v provozu a v nových situacích, reagovat přiměřeně. Chce to čas.

Proto tedy nejde o to se vzorce zbavit! A vyřešit ho, jak slibují některé “zázračné metody a návody a terapie”. Kdepak vy se ničeho nezbavíte, jak jednorázovky, vy se každý den učíte reagovat novým způsobem, bude vás to testovat, a vy jako učeň, testujete jen způsob reagování.

Postaru? Nebo nově?
Špatný pocit, nebo dobrý pocit?

Tak šup sem s příklady ať se hezky učíme dál ❤️ a když ještě nechci, tak to je taky volba a je to zcela v pořádku.

Respekt k tempu💜💜💜💜

Shumavan