Veľmi dobré vedieť identifikovať, kde máme aký problém 🙂
ŠTĚDROST JAKO CESTA K HOJNOSTI
To, že štědrým lidem se obecně lépe daří, je myslím vcelku známá věc.
Avšak aby mohl být člověk štědrý k ostatním, potřebuje umět být štědrý především také sám k sobě.
Já jsem po velice dlouhou dobu žila ve finančním nedostatku s dluhy a v peněžence jsem měla vždy sotva pár stovek.
Teprve když jsem se naplno pustila do své práce, která rezonuje s mým posláním a začala si tuto práci naplno užívat, dostavila se i finanční hojnost. Postupně jsem přicházela na to, jaké destruktivní vzorce jsem měla ohledně peněz a hojnosti a postupem času se mi podařilo tyto vzorce rozpoznat a změnit.
Jako první program, který jsem v sobě objevila, bylo přesvědčení, že bohatí lidé jsou zlí, nespravedliví a mají špatné hodnoty. Byla to součást rodového kódu, ale také získaná zkušenost na základě mojí práce au-pair u jedné bohaté paní, která mě uvěznila v jejím domě (doslova uzamkla všechny okna i dveře) a já jsem musela utéct v noci střešním vikýřem a zavolat policii, a poté další pobyt u ředitele londýnské banky, kde jsem skutečně zažila na vlastní kůži, jaké to je, žít mezi aristokraty, jejichž batole se pro nedostatek lásky a pozornosti pravidelně a záměrně opařovalo horkou vodou.
Díky těmto zkušenostem jsem ve svých 19 letech začala opovrhovat bohatými lidmi.
Další program byl nedostatek lásky k vlastnímu tělu.
Bylo mi jedno, co jím, pila jsem alkohol a nesnášela to, jak vypadám. Měla jsem bulimii a styděla se za to, že jsem žena.
Důležité bylo přesvědčení, že nemůžu dělat to, co mě baví, protože na to nemám vzdělání, schopnosti, nebo že toto privilegium má jen hrstka vyvolených. Peníze si musíme zasloužit tvrdou prací.
Strach přijímat i dávat- ano, jakmile mi někdo dal dárek, už jsem se obávala, že jsem tomuto člověku zavázaná a on bude očekávat, že mu budu k dispozici. Tak raději nepřijímat nic, abych neměla pocit dluhu. A dávat? – no, popravdě, nebylo z čeho. Tedy tak znělo zadání programu. Děsila jsem se období Vánoc a narozenin svých bližních, protože ač jsem se snažila sebevíc, dary, které jsem v potu krve nakoupila, nikdy neuspokojily mou představu o tom, co znamená „dost dobrý“.
O pocitu vlastní hodnoty ani nemluvě – Neustálá snaha uspokojit a zavděčit se svému okolí, abych byla dost dobrá, hodná, chytrá a bůhvíco ještě, mě zaměstnávala 24 hodin denně, takže jsem stále narážela na partnery, kteří buď žili z mých finančních zdrojů, nebo si do mého bytu nastěhovali své kamarády, případně jsem sloužila jako kyblík na přebytečné emoce, hadr na podlahu, v nejlepším případě jako vrba pro každého.
Teprve v posledních několika letech jsem se naučila, jaké to je, koupit si nové a kvalitní oblečení a mít v něm dost dobrý pocit i před zrcadlem.
Objevuji pocit uspokojení, když pro rodinu koupím vajíčka z volného chovu, bio zeleninu nebo kvalitní esenciální olej a beru to jako dobrou investici do našeho zdraví.
S radostí rozdávám drobné dárky, nešetřím dobrým slovem, pomohu i skutkem, když moje energie dopadá na úrodnou půdu.
Ale za největší z objevů považuji schopnost rozlišit, kdy ANO a kdy NE.
To je totiž asi největší umění práce s energií, jít za svým srdcem, za svou vášní a vyhledávat situace a vztahy, kde energie narůstá.
Naopak, tam, kde cítím faleš, manipulaci, odpor a nepřejícnost, tam se dlouho nezdržuji.
Hojnost není jen stav naší peněženky. Je to schopnost být napojen na vlastní zdroj energie a umět tuto energii správně využít a kultivovat jak pro svoje vlastní dobro, tak pro dobro ostatních.
Člověk může hodně dávat a když dává ze srdce, tak energie stále narůstá. Naopak, když člověk dává proto, aby na oplátku dostal zpátky, vyčerpá se.
Stejné je to s přijímáním. Ten, kdo se brání přijímat, brání ostatním, aby mohli projevit svou štědrost. Ten, kdo je naopak nenasytný, zadělává si na nemoc.
Aby mohla hojnost proudit, je dobré umět balancovat a nechávat energii volně téct. Najít svou zlatou střední cestu.
A kompas má každý člověk uložený ve svém srdci. 
www.moje-vztahy.cz