Svého syna nenechávám očkovat, říká lékař

A znova o očkovaní, tentoraz hlasy proti očkovaniu, od susedov…

Lékař Jiří Mařádek nesouhlasí s povinným očkovacím kalendářem a pro svého syna sestavil vlastní. Ponechal v něm jen tetanus, tuberkulózu a záškrt. Ty další mohou podle jeho slov víc uškodit než pomoci. „Je potřeba, aby rodiče tlačili na pediatry, aby jim poskytovali adekvátní informace o vakcínách,“ říká.

Co vás přivedlo k pochybnostem o stanoveném očkovacím kalendáři?
Už ani nevím, jak se mi dostaly do ruky články doktora Marca Girarda, francouzského nezávislého poradce farmaceutických firem, který kritizuje způsob, jakým jsou testovány nové vakcíny, konkrétně proti hepatitidě B. Především informace, že na nežádoucí účinky vakcín se poskytuje testovací doba pouhé tři týdny, mě vyděsila.

O vývoji některých druhů závažných onemocnění (jako je například roztroušená skleróza mozkomíšní) totiž v současné době mnoho nevíme, víme však, že jde o mnohopříčinný důsledek dlouhodobého vystavení se účinku více látek. Dlouhodobou expozicí se přitom nemyslí několik týdnů, ale několik roků. O očkovacích látkách se intenzivně uvažuje v souvislosti s mnoha poruchami imunity. A není se co divit. Očkovací kalendář byl stvořený před padesáti lety, kdy se o imunitě člověka vědělo pramálo.

Přehodnotil jste očkovací kalendář u nejmladšího syna. Proč jste se rozhodl sedm nemocí z něj vyřadit?
Očkovací kalendář u nejmladšího syna jsem se rozhodl přehodnotit na základě studia veškeré dostupné (laikům nedostupné) literatury nejen o nežádoucích účincích vakcín, ale i o důvodech, proč vakcinovat, o nejnovějších poznatcích z vývojové imunologie a epidemiologických datech týkajících se nemocí, proti kterým se očkuje.

Navíc jsem zároveň lékařem tradiční čínské medicíny, která se na řadu nemocí dívá jinýma očima a některé za pravé nemoci ani nepovažuje – například zarděnky, příušnice, spalničky. Některé nemoci, jako třeba dětská obrna, jsou již celoevropsky vymýceny. Jiné mají určitá stadia, na která je možno reagovat včas léky či bylinami, a tak zabránit jejich rozvoji, mám na mysli konkrétně hemofilus. Některé vakcíny, tedy třeba proti žloutence typu B, mají tak závažné nežádoucí účinky, že volím menší riziko.

Když syna nebudete očkovat hexavakcínou, ale chcete z ní využít jen některé jednotlivé vakcíny, jak budete postupovat?
Z hexavakcíny souhlasím s podáním očkování proti tetanu a záškrtu. Objednal jsem si vakcíny z Rakouska, protože v Čechách bivakcína proti těmto dvěma nemocem není k dispozici. Očkování odložím na dobu, která je z hlediska vývoje imunity našeho syna vhodnější, než doba doporučená současným očkovacím kalendářem postaveným na empirii, nikoliv na základě nejnovějších poznatků vědy a lékařství.

Imunitní systém potřebuje určitou zralost, aby nedošlo k narušení jemných regulací, které může vést k mnohem závažnějším nemocem, než jsou ty, na které je očkování určeno. Doba, ve které žijeme a sociální a hygienická úroveň společnosti už je taková, že bát se epidemií už není tak důležité. Je třeba se bát nerespektovat individuální vývoj dětského organismu a podávat mu látky, které ovlivní jeho zrání tak, že ho poznamená na celý život.

Kde čerpáte informace?
Vycházím z osobní korespondence s již zmíněným doktorem Marcem Girardem, z osobních hovorů s profesorem. Krejskem, ze studií uvedených ve druhém vydání knihy Martina Hirteho Očkování pro a proti. Většinu studií (asi 300 z těch v knize uvedených) jsem si opatřil po internetu.

Jak vypadala debata s dětskou lékařkou, když jste jí o svém rozhodnutí řekl?
Dětská lékařka má k dispozici jiný arzenál informací, než já. Konkrétně tím míním toto: informační embargo, které je valeno na klasické dětské lékaře, je definované farmaceutickými firmami, jejichž zájmem je, jak jinak, prodat. Lékaři jsou podrobeni „nalejvárnám“ o důležitosti, nutnosti a minimálních vedlejších reakcích očkovacích látek. Dětská lékařka, zcela správně, trvala na dodržení řádného očkovacího kalendáře. Já trvám na tom, že nehodlám své děti vystavit nepřiměřenému riziku v nepřiměřené době.

Je až s podivem, jak troufale je obhajován v České republice očkovací kalendář, který absolutně nekoresponduje ve svém schématu s tím, čemu se odborně říká vývojová imunologie. Očkovat například dítě proti hepatitidě B ve věku šesti měsíců, kdy nemá žádnou šanci tuto nemoc dostat (s výjimkou nemocných matek), je hazard. S dětskou lékařkou nadále vedeme diskusi o konkrétní formě našeho alternativního očkovacího kalendáře.

Za nedodržení očkovacího kalendáře vás ještě postihla pokuta. Musel jste svůj postup vysvětlovat – třeba na hygieně nebo na sociálce?

Svůj postup jsme vysvětlili na hygienické stanici. Naše argumenty byly dostatečné. Považujeme se za zodpovědné rodiče, kteří mají o své děti zájem a nehodlají riskovat s jejich životy.

Máte ze své zkušenosti dojem, že čeští lékaři jsou schopní poskytnout rodičům adekvátní informace?
Myslím si, že určitě, nicméně tlak na dostatečné informace musí vycházet z řad klientů či jejich rodičů v případě dětí. Informace v dnešní době jsou k dispozici téměř kdekoliv – na internetu, v knihách – a dokud lidstvo nezačne komunikovat o otázce základní bezpečnosti látek, které se v miliardách vyrábějí a ve stejném množství naprosto bezúhonně podávají těm nejmenším, nemáme šanci na léčbu podle zásad fair-play. Lékař tady musí být jako garant odbornosti, který radí. Klient nikdy nebude znát tolik faktů, jako jeho lékař, nicméně jeho nejvnitřnějším a naprosto ospravedlnitelným požadavkem je ochrana zdraví jeho nejbližších. A věřím, že jiný důvod pro rozvíření diskuze o očkovacích látkách rodiče dětí nemají.

Nastal podle vašeho názoru čas, aby se u nás očkování změnilo z povinného na doporučené?
Celé mé úsilí mluvit o očkování je zaměřeno jedním směrem – otevřít diskuzi. Chci povzbudit zodpovědnost lidí za sebe samotné a rodičů za své děti. Díky čínské medicíně dokážu svým dětem pomoci v řadě stavů, naše děti neberou žádné léky, nepotřebují antibiotika, analgetika, myorelaxancia. Jsou poučené (odpovídajíce jejich věku), hodně soběstačné a zodpovědné za své činy – znají jejich důsledky. Jsou si vědomy, že za stav
svého zdraví (obranyschopnosti) nesou zodpovědnost samy. Chovají se podle toho. Když si nevědí rady, dokážu jim pomoci, v případě, že nedokážu já, konzultuji samozřejmě i s jinými odborníky.

Myslím tedy, že čas nastal. Spíše je s podivem, jak dlouho trvá naší zemi, aby se aspoň přiblížila západní Evropě, kde tuto otázku řeší již desetiletí. Svoboda však musí jít ruku v ruce se zodpovědností. A každý dělá chyby – jak lékař, tak pacient. Proto bychom neměli ukvapeně jednat a soudit – jak lékaře, tak rodiče. Smutné je, že společnost hledá a trestá chyby, místo aby se radovala z úspěchů dosažených na poli poznání.

Komplet celý článok si môžete prečítať tu:

Zdroj: http://ona.idnes.cz/sveho-syna-nenechavam-ockovat-rika-lekar-ffr-/zdravi.aspx?c=A100913_120844_zdravi_lf