Dvojí je cesta člověka – cesta věčného blaha a cesta pomíjející radosti. Obě vábí lidskou duši. Kdo jde první cestou, přichází k dobru. Kdo zvolí druhou, nedosáhne cíle. Obě cesty se vinou před člověkem, moudrý o nich uvažuje a vyvolí si cestu vyšší, ale pošetilec se ubírá po cestě rozkoše. Přemýšlej o světských radostech a nenech se jimi poutat. Nepřijímej řetěz pozemských skutků, který poutá pošetilce kteří pod jeho tíhou nakonec klesají.
Dvojí je cesta člověka – cesta moudrosti a nevědomosti. Následuj moudrost a ke všem svodům buď netečný. Pošetilci, kteří ve své nevědomosti se považují za učené a moudré, bloudí sem tam temnotou jak slepci vedení slepým. Vyšší svět není pro toho, kdo je dětinský, nedbalí nebo kdo se nechá oslnit natolik leskem majetku, že nevěří v existenci jiného světa. Od zrodu ke zrodu dostává se tento nevědomec znovu a znovu do moci smrti.
Málo je těch, kteří se o vyšším světě dovídají, ještě méně je těch, kteří k němu dospívají. Moudrý je ten, který jej hledí poznat skrze učitele. Vědomost o něm nemůže dát ten, kdo k němu nedospěl a nedospívá k němu, ten kdo o něm příliš hloubá. Poznat jej lze však skrze učitele, který je větší než největší myšlenka, neboť je v Pravdě za myšlením.
(prevzaté z FB)
