Ptáte se mě, co dělat v případě, že máte doma muže, který je příliš závislý na vztahu, na Vaší péči, pozornosti a maminkovské roli.
Tito muži často trpí pocity méněcennosti a nedůvěry, která se projevuje jako manipulace dětským chováním ve formě vyžadování pozornosti, žárlivostí, vyvoláváním pocitů viny nebo útoky a zastrašováním.
Jestliže je žena v takovém vztahu, pak závislost je také jejím skrytým tématem. Příčinou bývá strach z opuštění, který se může projevovat tím, že žena má strach z hluboké intimity a kontaktu, bojí se dotknout svých niterných pocitů a zranění a raději volí formu úniku- tedy stav tzv. protizávislosti, je příliš dominantní nebo příliš zaměstnaná prací a různými činnostmi, aby nemusela být konfrontována se svým hlubinným nitrem.
Chování muže k ženě vždy odráží stav jejího nitra, to jak ona sama zachází s vlastními pocity. Analytická, kritická a citově chladná žena si proto může přitahovat závislé a slabé muže, aby v jejich chování rozpoznala vlastní dětské pocity a nedořešené niterné konflikty.
Existují tedy dvě úrovně prožívání, jak se s takovou situací vypořádat.
Na vnitřní úrovni je třeba přijímat realitu takovou, jaká je. Je důležité si přiznat, že vlastnosti, které nás na partnerech nejvíce iritují, jsou rovněž našimi utajenými stránkami, které se v sobě snažíme popřít. Je dobré se s tímto faktem konfrontovat a uznat v sobě pocity závislosti třeba i v jiných úrovních – připoutanost k vlastním schopnostem, k představě, že jsem silná a vše zvládnu sama, k práci, k dětem nebo pocitu, že mám vždy pravdu a jsem nepostradatelná nebo schopnější než můj muž.
To je ve skutečnosti projevem pýchy, která se snaží kompenzovat skrytý pocit méněcennosti. Teprve tehdy, až žena uzná, že svým chováním „nutí“ muže stavět se do slabší pozice, až přizná svou zranitelnost a závislost sama v sobě, může se od takového vztahu osvobodit a umožnit i svému muži, aby se vymanil z pozice dítěte.
Druhá úroveň prožívání je úroveň vnější, to znamená, jak komunikuji navenek s okolním světem. Tam je dobré zachovávat autenticky vlastní hranice a jasně a nekompromisně se vymezit vůči manipulaci. Jestliže muž ženu obviňuje, vyžaduje, tlačí, zastrašuje, pak žena by měla použít svou sílu a říct jasné „ne“ takovému chování. Pokud muž opakovaně nerespektuje její hranice, pak je lepší ze vztahu odejít.
Jestliže chceme napravit své pokřivené vzorce a mechanismy, měly by tyto dvě úrovně probíhat současně. Protože pokud se budeme pouze vymezovat a nepřevezmeme zodpovědnost za své pocity, tak sice třeba odejdeme ze vztahu, ale na vnitřní úrovni se nic nezmění a s dalším partnerem budeme prožívat opět stejné scénáře.
Druhým extrémem je to, když žena bere zodpovědnost za celou situaci na sebe a úporně se snaží pracovat se svými pocity, aniž by se vymezila, a očekává přitom, že její muž se změní. Její neschopnost postavit se sama za sebe a bránit se manipulaci pak ústí v to, že v muži narůstá potřeba projevovat čím dál větší agresi nebo slabost.
Vše začíná u nás samotných. Ale bez jasné komunikace a autentického projevu se v situacích s lidmi nedostaneme dál.
Proto je užitečné poznávat svůj vnitřní svět a nelpět na své dokonalosti. Přiznat své slabiny a umět se s nimi vyrovnat.
Celý svět je naším zrcadlem a díky tomuto uvědomění můžeme růst a objevovat krásy života v sobě i v okolním světě.
zdroj: Tara Svobodová
