„Jednou se mě někdo zeptal, jak dokážu unést, když proti mně někdo něco má a považuje mě za špatnou. Například v situacích, kdy opouštíte zaměstnání nebo vztah, kdy vystupujete ze zažitých zvyků své komunity, a tak podobně. Jak žít v míru s vědomím, že jsme pro někoho „ti špatní“?
První, co mě k tomu napadlo, je skutečnost, že se nemůžeme nijak vyhnout tomu, že pro někoho budeme ti špatní. Vždycky bude existovat někdo, kdo proti nám bude něco mít. Takových lidí za svůj život potkáme mnoho. Patří to k přirozenosti života, že když od vás lidé nedostávají to, co po vás nebo od vás chtěli, mají vás ze svého pohledu za špatné. Když to, kým jste, a to, co můžete nabídnout, neodpovídá tomu, co si tito lidé představovali, budou vás mít za špatné.
Protože podle nich jim dlužíte určitý způsob bytí či určité množství dávání, a když to od vás nedostávají, přirozeně se v jejich očích stáváte špatnými.
Podle mě je však mnohem důležitější, abyste vy sami ve svých vlastních očích nebyli špatní. Abyste neopouštěli sami sebe, jen abyste si získali přízeň jiných. Abyste sami sobě neubližovali, jen abyste se náhodou nedotkli někoho jiného. Abyste žili svůj život tak, že při zpětném ohlédnutí za nějakých 10, 20 nebo i 50 let nebudete muset říct, že jste byli svůj vlastní největší nepřítel. A pokud si zatím neumíte být sami dobrým přítelem, nevadí – hlavní je si to přiznat a začít to měnit.
Místo toho, abyste byli „ti špatní“ vůči sami sobě, buďte sami sobě hlavním hrdinou. Obvykle se tak moc snažíme být hrdiny pro všechny ostatní v jejich příbězích, že sami sebe tomu obětujeme a zapomínáme, že i my máme příběh, ve kterém figurujeme. Buďte svým vlastním hrdinou! Nečekejte, až vás někdo druhý uzná za hrdinu. Ani nečekejte, až někdo druhý vstoupí do vašeho příběhu a stane se vaším hrdinou. Namísto toho, abyste se neustále snažili být tu pro všechny ostatní a vydobývat si jejich uznání vaší hodnoty, soustřeďte se na svůj vlastní příběh, buďte tu v první řadě pro sebe samé a uvědomte si svou hodnotu vy. Často se stává, že jak se tolik snažíme být tu pro druhé, zapomínáme tu být sami pro sebe a odsouváme se do pozadí, jen abychom vyhověli ostatním tak, jak to vyžadují, nebo abychom dostáli jejich podmínkám, které si kladou, aby nás přijali.
Nebojte se tedy být těmi špatnými v očích jiných lidí. Není to příjemné a nechceme, aby nás tak vnímali, ale stejně se tomu občas nevyhneme. Posaďte se se svou bolestí, pohovořte si s ní a přijměte ji. Přijměte si svou nejistotu a obavy, že snad nikdy nenajdete nikoho, kdo by vás přijímal takové, jací jste – kdo by uměl přijmout někoho, kdo je sám sobě hrdinou. Pravdou je, že ve světě JSOU lidé, kteří vás uvidí takové, jací opravdu jste, a kteří se z vás budou i těšit. Lidé, kteří vás nebudou vydírat tím, že vás opustí či odsoudí jako špatné, když nedostojíte těm či oněm představám, očekáváním či požadavkům.
Nebudu vám říkat, abyste je šli hledat. Říkám vám, že tito lidé již jsou okolo vás. Život vás sám navede na ta pravá místa, abyste se setkali. Ale je třeba, abyste se nejprve sami postavili na první místo a stali se svými vlastními hrdiny.“
– Najwa Zebian
překlad: Magda Techetová
zdroj: Svět zázraků
