Nenechat člověka rozvinout do bodu, kdy by pochopil, že je manipulován propagandou. To je přímý důvod pro cenzuru informací, potlačování svobody slova a vyznání. Cokoliv, co by mohlo protrhnout nebo narušit závoj nevědomosti, je hrozbou absolutní moci totalitních režimů.
Nebezpečí geneticky kontrolované kultury. (© Daisuke Takakura – Monodramatic: Crowd)
Všechny totalitní režimy si tuto skutečnost velmi dobře uvědomují. Pokud mohou ovládat myšlení lidí, mohou ovládat také jejich činy. Oblast propagandy je velmi široké téma a objevuje se nejenom v totalitních režimech, ale také v menším rozsahu v demokratických společnostech.
Zajímavou výstavu na toto téma nalezneme galerii DOX nazvanou „Skvělý nový svět“, jež mapuje historii světových totalitních režimů až k současné kybernetické formě manipulace a propagandy. Jiná výstava v DOXu nazvaná „Propaganda“, zachycuje postřehy Marka Schovánka, který si bere na mušku například školní systém, který v určitých ohledech vyvolává v žácích atmosféru strachu. Donucování k následování pravidel je celkem běžným nástrojem používaným po celém světě.
Mezní hranici iluze, kterou lze vytvořit, zpodobnili v kultovním snímku Matrix bratři Wachovští. Snímek vykresluje iluzorní svět, který je promítán přímo do mysli lidí, kteří ve skutečnosti leží uzavření uvnitř mechanického vejce a veškeré jejich vjemy jsou důsledkem elektrických impulsů, které do jejich těla uměle vysílají stroje. Hlavní postava Neo se dokáže z manipulace probudit a ocitne se ve skutečném světě, kde odhaluje monstrózní nástroj manipulace, počítačovou síť Matrix, která vytváří virtuální realitu, v níž žije mysl lidí zotročených stroji.
Snímek Matrix ovšem sledoval i duchovní téma opuštění iluze samotného lidského světa zmiňovaného například v buddhismu nebo jiných vírách. Představitel hlavní postavy snímku Matrix herec Keanu Reves shodou okolností ztvárnil také zakladatele buddhismu, indického prince Sidhártu ve snímku společnosti National Geografic Malý buddha.
Matrix může být stejně dobře metaforou současného vědeckého paradigmatu, popisového rámce světa, vyučovaného západním školským systémem. V konečném důsledku mohou být vědecké teorie na jedné straně objevné, ale na druhé straně limitující, pokud budou považovány za konečnou pravdu a konečné poznání stavu existence člověka a světa.
ZVYŠOK ČLÁNKU TU: