TOXICKÝ STUD – SOBECTVÍ A SEBEOBĚTOVÁNÍ I. ČÁST

Dnes bych ráda vytáhla na světlo a zvědomila další důležitý aspekt mého seriálu o toxickém studu. Nosím ta slova v sobě od včerejšího dne, ale zcela vědomě ho píšu až dnes, a to zejména kvůli dnešnímu úplňku ve Lvu, který nám všem kolektivně umožní ho lépe vstřebat, vytáhnout další falešné identifikace na světlo a věřím, že se vám uleví, tak jako mě, když jsem si hluboko sáhla do sebe a odkazu mé rodové linie.

Jak jistě víte, Lev znamení srdce, ale také hrdosti a zdravého egocentrismu. Zdravé ego nás spojuje s naším autentickým já, pomáhá nám jasně rozlišovat hranice vnitřní i vnější. Jsme díky němu zdravě spojení se sebou a s vnějším světem. Pokud je naše ego nezdravé, jsme odpojeni od našich skutečných pocitů, žijeme ve své hlavě, dovádí nás k aroganci, falešné hrdosti, pýše a pocitu nadřazenosti, jen proto, že si myslíme, že naše postoje a názory jsou ty jediné správné. Každý z nás si to v sobě nese a nikdo z nás nemůže pravdivě říct, že nikdy nejednal v arogantní pýše a nadřazenosti, když se cítil okolním světem zasažen a zahnán do kouta.

Neboť, jak jsme si již napsali, naše hlavní tři strategie, jak se vyrovnat s něčím, co v dané chvíli nedokážeme z vnějšího světa zpracovat a je toho na nás zkrátka moc (takto se rodí trauma), volíme tři strategie: ÚNIK, ÚTOK a ZAMRZNUTÍ.

Proto jako lidé útočíme jeden na druhého, pokud se nás něco dotýká. Nebo se snažíme uniknout, tím, že se obhájíme, či utéct k spirituálním pravdám, jako mírnější formě útoku, což mi jako strategie připadá dnes nesmírně vtipné, snažit se umlátit druhého citátem, načtenou filozofií, metodou… a kdo z nás to nikdy neudělal, ať hodí kamenem. Já si do ho ruky rozhodně nemám právo vzít, ale nebudu ho dnes už ani obracet proti sobě, protože svoje chyby v procesu uznávám, nepopírám je a přiznávám se k nim daleko raději, než unikám k obhajobě a poučkám. Za těch 22 let, co se osobním rozvojem zabývám, jsem toho načetla spoustu a taky toho spoustu vystudovala – a můžu vám říct, je mi to ve chvíli, kdy se láme chleba, už na překážku a nestydím se říct, poměrně k hovnu. Přičemž ani to hovno už nechci pitvat a hrabat se v něm, ale co se snažím tím, co dělám říct světu je to, že ani to hovno nechci už nikdy popírat, nechci dělat, že není a nikdy nebylo. Takže se tu tím, co píšu nehrabu v traumatu, že mě veledůležité osobě, někdo někdy ublížil a způsobil mi zranění, co tím chci světu sdělit je toto: PŘESTAŇME TO POPÍRAT. PŘESTAŇME DĚLAT, ŽE TO NEBYLO A NENÍ TO STÁLE V NAŠICH ŽIVOTECH, KDYŽ ZAMRZÁME, ÚTOČÍME, NEBO UNIKÁME.

Protože pak je náš život a naše chování hlavně o tom, že používáme stále nějaké strategie, ale neužíváme si toho nádherného života tady a teď, jak bychom si ho mohli užívat a milovat ho, stejně jako bychom mohli milovat sebe a lidi kolem nás, pokud bychom ty strategie přestali používat jako zbraně proti zraněním, které nám druzí připomínají jako zrcadla ve všem, co nedokážeme aktuálně skousnout, ve všem, co nám na chování druhých lidí vadí, a co ve své aroganci ještě zamaskujeme do toho, jak jsme všichni svatí, protože jsme někoho právě umlátili duchovní pravdou a poučkami, jak se kdo má chovat správně, jak má odpouštět, nebo jak se má chovat vědomý člověk. Klidně světu přiznám, že stejně jako jsem vědomý člověk, lezou na mě stejně tak nevědomí bubáci, mé stíny a má zranění a sem tam ještě sklouznu do zamrznutí, útok si přes svoje vzorce většinou nedovolím, a taky úniku, když se mě něco smrtelně dotkne 🙂 Chci jen vyjádřit podporu tomu, že to přiznám a pak to nade mnou už nemá takovou moc ani sílu.

JESTLI VÁM NA CHOVÁNÍ DRUHÝCH LIDÍ NĚCO VADÍ, ZNAMENÁ TO, ŽE SI TO VY SAMI NECHCETE DOVOLIT.

A proto přejdete ke svojí nejoblíbenější strategii, jak to traumatické zranění překlenout. Zaútočíte na něj, nebo zamrznete, takže neřeknete nic, nebo zvolíte únik a zahrajete si na masku svatého, sebeobětujícího se spirituálního gurua, který by se takhle odporně nikdy nezachoval přeci.

Co kdybychom raději přiznali, že nás to zasáhlo. Že nás to zranilo, že nám to vytáhlo stín. Že to hovno, co tak pečlivě skrýváme před světem a nechceme se k němu přiznat, právě chceme popřít, nějak ho zneuznat, ponížit, zatratit, vyhnout se mu oklikou? To, ale zpravidla nejde takové přiznání, protože nám to nedovolí to něco, co je zatím silnější, než jsme my. To udělá jen člověk, který svoje stará zranění uznal, přiznal je sám sobě a nakonec je přiznal i celému světu. Nebo člověk, který má zdravé ego, nemá to zranění, nedotýká se ho to příliš. Pamatujete, jak jsem vám psala o tom, jak zareaguje zdravý člověk, když se mu stane nějaká traumatická příhoda? Zvolí zdravý způsob aby se zachránil.

Člověk s živým traumatem, ale zamrzne, není schopen pohybu, protože se v tu chvíli cítí jako to nehybné zvířátko, které chce předstírat smrt, aby predátor zmizel. Nemůže jinak. Musí se uzdravit a pak se v tom přestat hrabat dál a žít svůj život. Nedá se to přeskočit. Zdravému člověku bude stačit i obyčejný citát a nebo vysvětlení, které je moudré.Empatické vedení, nějaká metoda léčení. A bude mít vyřešeno. Ale zamrzlý člověk traumatem, které na něj bylo kdysi moc, to má jinak. Potřebuje upouštět jako papiňák postupně, jinak bouchne.

Stejně tak tento člověk dobře ví, že má odpustit tomu, kdo mu trauma způsobil,odpustit sobě (to je těžší), srovnat se s tím člověkem a srovnat se se sebou, zná všechny ty spirituální pravdy o tom, jak je to důležité, stokrát se to snažil vysvětlit si na nějakém karmickém vysvětlení, to mu ale stěží pomůže s tím, že jeho tělo nezapomíná a zmrazí ho pokaždé, když by měl reagovat jinak. Nemůže to projet jen na mentální úrovni, dokonce ani jen na emocionální úrovni, musí k tomu doplnit i tělesnou úroveň. MYSL, EMOCE a TĚLO. To ale chvíli trvá, protože se v tom musí cítit bezpečně. Musí k tomu navázat lepší vztah, než v minulosti – popíráním, únikem a zamrznutím. Proto nezaberou únikové zdroje, ani popírání, ani zamrzávání na základě toho, že jdou k lidem, kteří se jim to snaží urychlit, byť v dobré víře. A protože jim to nejde, vyvolává to v nich další STUD… a jsou v bludném kruhu.

Co pomáhá je empatie a autentičnost, respekt k tempu, znalost práce s traumatem, a to, že má terapeut podobnou životní zkušenost. Prostě to ví, jaké to je a je krůček napřed.
—————————————————————————
JSEM TAKÉ SOBEC A NESTYDÍM SE ZA TO….
ZŘÍM SEBE, MÁM STÍNY, STRHÁVÁM SVÉ MASKY SVATOSTI.

POKRAČOVÁNÍ V DALŠÍ ČÁSTI….

Shumavan