Učení reciprocity

Kdo z vás dokáže opravdu pochopit slova Davida Abrama? Nebo jsou to pro vás jen prázdné fráze?

Reciprocita je základem jakékoliv opravdové etiky. Chceš-li, aby tě země živila, musíš jí na oplátku výživu sám nabídnout. Přeješ-li si čerpat výživu z vodstev a větrů, pak tato vodstva a větry musíš ctít a ochraňovat. Nikdy neber ze živé země víc, než potřebuješ, a rozhodně z ní nikdy neber víc, než jí vracíš – nejen obětinami a usmiřovacími dary, ale také modlitbami a chválami – obdarovávaje dýchající zemi svou výmluvností, uctívaje smyslovou a vnímající přírodu kolem sebe svými písněmi a tanci se srdcem plným vděčnosti.
Učení reciprocity však bylo v mnoha aspektech lidské kultury ztraceno. Naše civilizace nepokládá zemi kolem nás za oduševnělou, živou matrici, ale za soubor determinovaných procesů, které popisujeme zcela mechanomorfními pojmy. O přírodě kolem nás hovoříme jako o téměř náhodném zřetězení pasivních věcí, jako o seskupení objektů a automatických procesů, které postrádají jakoukoliv niternost, které jsou prosty jakékoliv spontaneity i schopnosti aktivního působení – pokládáme ji jednoduše za pouhou železnou zásobárnu zdrojů, která čeká na to, až ji zrekvírujeme.

– David Abram, Procitnutí do živé země –