Starý člověk byl velmi vážný, starý člověk byl „workoholik“.
Nový člověk bude hravý – homo ludens. Bude věřit v užívání si života.
Odloží slova jako „služba“, „obětování“. Nebude se pro cokoliv obětovávat. Nebude obětí jakémukoliv oltáři – státnímu nebo náboženskému, kněžskému nebo politickému. Nedovolí nikomu vykořisťovat jeho život – „Jdi a zemři, protože tvoje země válčí.“
Jeho odevzdání směřuje k životu, jeho odevzdání nesměřuje k
ničemu jinému.
Chce žít v radosti, chce se radovat ze všech božích darů, chce oslavovat. Aleluja bude jeho jediná mantra.
Ježíř říká: „Radujte se, radujte se. Říkám vám, radujte se.“
Člověk se dosud neraduje. Člověk žije pod obrovskou tíhou vážnosti: Pracuj pro zemi. Pracuj pro rodinu. Pracuj pro ženu. Pracuj pro děti. Pracuj pro svého otce a matku. Jen pracuj a pracuj a potom jednoho dne zemři a zmiz do hrobu. A druzí budou pracovat. A tak to jde dál a dál. Nikdo nevypadá na to, že má čas užívat si života.
Neříkám, že nový člověk nebude pracovat. Bude pracovat, ale nebude to jeho toxikománie. Nebude „workoholik“, nebude to drogou, bude pracovat,
protože potřebuje nějaké věci, ale nebude nepřetržitě pracovat pro to, aby více a více hromadil.
Nebude hromadit. Nebude věřit ve vlastnictví obrovského bankovního balancu a nebude věřit v dosažení velmi vysokého postu.
Raději bude chtít zpívat píseň, hrát na flétnu, na kytaru, tančit.
Nebude se chtít stát známým, bude chtít žít, opravdově žít.
Bude připraven být nikým :-))
úryvok z knihy:Osho- Úsvit nového tisíciletí
