V temnotě je světlo

To je jedno z poselství z mé knihy Andělské poselství naděje a andělé mi neustále říkají, že musím připomínat co nejvíce lidem, že existuje naděje a že i v té temnotě je skutečně i světlo.

Podívejte se na toto nové video o světle v temnotě. Je to jedno z 5 videích o různých poselstvích naděje, které je součástí kampaně k propagaci amerického vydání Andělské poselství naděje, které bude 6. listopadu 2012.

Minulýl týden jsem byla v jedné rušné restauraci a jeden mladý muž kolem 30 let v obleku vešel dovnitř a sedl si ke stolu vedle mě. Viděla jsem za ním světlo jeho strážného anděla a vedle něj stál ještě jeden anděl. Tento anděl byl velmi vysoký a štíhlý, byl velmi světlý a zářil zlatě. Nedokázala jsem určit, zda jeho vzezření bylo mužské či ženské. Jeho křídla byla částečně otevřena a jemně se pohybovala, jako by se mihotala. V rukou toho anděla bylo světlo velikosti golfového míčku, které držel před tím mladým mužem, na úrovni srdce, asi 30 centimetrů před ním.

Velikost toho světla se zvětšovala a zmenšovala, někdy vyrostla až do velikosti tenisového míčku a pak se opět zmenšila.

Anděl mi řekl, že tomu mladému muži řekl nedávno jeho šéf, že už mu nemůže dát práci na plný úvazek, že si může dovolit ho zaměstnat pouze na jeden den v týdnu. Mladík měl ale nápad, který chtěl říct svému šéfovi, a tak ho pozval na kafe. Tento anděl byl s ním, aby mu pomohl a podpořil ho.

Pak přišel starší muž, o kterém jsem hned věděla, že to je jeho šéf, a sedl si k němu. Objednali si kávu. Stůl byl obklopen anděly. Byli tam, aby dodali mladíkovi odvahu a aby se mu podařilo přimět svého šéfa, aby byl otevřenější a přístupnější. Zaslechla jsem něco z jejich konverzace; mladík navrhnul, že pokud by mu šéf zaplatil ještě 2 dny v týdnu, pracoval by celý týden. Nadšeně vyprávěl svému šéfovi o všech způsobech, jakými by pomohl napomoct jeho podniku, kdyby měl možnost zůstat a dál tam pracovat. Jak mluvil, světelná koule v ruce anděla se zvětšovala a znovu zmenšovala.

Stážný anděl mladíka se otevřel. Vypadal mužsky a na sobě měl přilehavou uniformu z červené a zlaté barvy, stál za mladíkem a ruce měl na jeho ramenech. Tento anděl vypadal plný sebevědomí a autority. Tyto vlastnosti spolu s bezpodmínečnou láskou, kterou cítil k mladíkovi, pomáhaly naplňit mladíkovo srdce silou. Asi za 15 minut se šéf zvednul, potřásl mladíkovi rukou a řekl, že se spolu uvidí ráno. Mladíkovi se tak ulevilo a byl velmi šťastný. I šéf vypadal spokojeně, chápal, že i on něco získal.

Myslím, že mi andělé ukázali tuto scénu nejen proto, abych vám mohla říct, jak andělé drží světla v temnotě, ale také aby nám ukázali, jak je důležité v těchto náročných dobách být otevřený novým a kreativním způsobům a možnostem. Musíme být přístupní ke kompromisům a nikdy se nebát navrhnout nebo zvážit nové způsoby, jak něco udělat.

Píšu tento newsletter v kavárně na letišti v Gatwicku. Před malou chvílí jsem viděla tři mladé dívky asi kolem 20 let, jak u jednoho stolu blízko mě jedly čokoládové muffiny s obrovským potěšením. Stůl obklopovali tři andělé. Každý z nich držel nad dívkami světlo, kousek před nimy, na úrovni hlavy. Jak jsem se dívala, ta tři světla se spojila v jedno a stalo se z nich velké oválné světlo asi velikosti rugbyového míče. Andělé ho pak drželi nad stolem, kde si ty tři dívky povídaly. Andělé se ke mně otočili a řekli mi, že tyto dívky vidí světlo naděje. Podporovaly se navzájem ve všech ohledech života, a když si pomáhaly, světlo naděje se pro každou z nich zesílilo.

Tolik mladých lidí ztratilo naději; mnoho z nich opustilo vysoké školy po letech tvrdého učení, avšak zjistilo, že pro ně není žádná práce. Tito mladí lidé musí pochopit a uvěřit, že existuje naděje, že existuje světlo v temnotách. A musí si dál užívat života a žít ho naplno, ať už se v něm děje cokoliv. Tyto dívky byly vybrány jako symbol, jak si užívaly ty velké čokoládové muffiny a to, že jsou spolu a mohou si povídat. Byly rozhodnuté vidět světlo v temnotě, a pomáhaly jedna druhé, aby ho viděly. A v tom je podporovali i andělé.

Mnoho se toho stalo a dál děje. Andělé mě velmi zaměstnávají, protože, jak říkají, svět v této chvíli potřebuje mnoho naděje. Abych byla upřímná, vidím teď Anděla Naděje každý den. V každé zemi, kterou jsem navštívila v rámci evropského turné, jsem ho viděla. Skutečnost, že Anděl Naděje tam je, je důkaz toho, že je stále i naděje, ale každý z nás jí musí vidět ve svém životě, ve své rodině, své komunitě, své zemi a svém světě.

Děkuji všem těm tisícům lidí, kteří se na mě přišli podívat a poslechnout si mě během mého turné. Velmi jsem si toho vážila. Byla to úžasná cesta, ale i tak musím říct, že jsem velmi ráda zpět doma se svou rodinou. Abych byla upřímná, má nejoblíbenější část cestování je ta, když dorazím zpět na letiště v Dublině!

Jsem teď čtyři týdny doma, což si velmi užívám, ale také se už těším na to, že pojedu do Ameriky, abych podpořila americké vydání Andělského poleství naděje na začátku listopadu. Andělé mi říkají, že Amerika má sehrát klíčovou roli v duchovní evoluci lidstva, a proto chtějí, abych jezdila do USA co nejčastěji. Proto jsem také napsala dodatečnou kapitolu pro americké vydání nazvanou Poselství naděje pro Ameriku. Podělím se s vámi o kus této kapitoly v nějakém budoucím newsletteru.

Modlím se za to, abyste vy a všichni, které milujete, měli ve svých životech světlo naděje, dnes a každý den.

Lorna