1. Připoutanost.
Podle buddhismu je právě připoutanost či lpění jednou z příčin nekonečného řetězce lidského utrpení. Lidé obecně mají sklon lpět na všem, co se v jejich životě vyskytlo, a to včetně takových věcí nebo lidí, které či kteří je blokují a brání jejich rozvoji. A tak se setkáváme s náklonností k nepotřebným věcem, místům, která už vlastně omrzela, k činnostem nemajícím žádného hlubšího smyslu a dokonce i ke špatným lidem. Položte si otázku: lpíte vy sami na něčem podobném? Jestliže ano, zbavte se toho!
2. Vina.
Vina nemá naprosto žádnou funkci. Co se změní v důsledku toho, že pociťujete vinu? Nic. Vina vás pouze drží ve stavu žalu a sebemrskačství. Je to sebedestruktivní pocit. Pokud nevíte, co si s pocitem viny počít, obraťte se na někoho blízkého, kdo vás vyslechne. Nebo na psychologa. Pocit viny je schopen vás zničit.
3. Negativní myšlení.
Pesimistické naladění a negativní myšlenky zbarvují stejným způsobem veškerou vaši činnost a každý váš projev. Špatná nálada, zloba, výbuchy hněvu až vzteku, agresivita… Nechat se ničit negativním myšlením je dost nebezpečná cesta. Myšlenky působí na svět kolem nás. Necháte-li se užírat negativními myšlenkami, změníte se zcela v jejich intencích. Budete vystaveni stresu a můžete upadnout do deprese. Najděte cestu, jak z toho ven.
4. Sebekritika.
Tohle je velmi často bolavé místo. Zpočátku se člověk většinou kritizuje z těch nejlepších pohnutek, chce se změnit, chce být lepší. Jenomže občas to překročí jisté meze a stálá kritika se obrátí proti němu a všechno jenom zhoršuje. Nikdy není spokojen. Věčně se srovnává s ostatními, vždycky ve svůj neprospěch. Nechte toho. Buďte k sobě něžní a vlídní. Mějte se rádi. Tak, jak to říkala Louisa Hay – mějte se rádi hned a takoví, jací jste.
5. Předsudky.
Předsudky člověka brzdí. Nemůžete mít poctivý názor na něco, co neznáte, ale právě na tom jsou založeny předsudky a celá soustava stereotypů určujících vaše jednání. Tohleto dá zabrat a vyžaduje to vlastně nikdy nekončící úsilí, ale přesto: je třeba se předsudků zbavit, rozumově se bránit tomu, abychom jim podléhali a řídili se jimi.
6. Vnucené povinnosti.
Je nějaká činnost, ve které pokračujete ne proto, že byste chtěli, ale protože máte pocit, že ji dělat musíte? Pak byste se měli co nejdříve poctivě zamyslet nad tím, k čemu vám to je. Nikomu nic nedlužíte. Nikomu nejste ničím povinni. Nebo snad ano? Zamyslete se. Nenechávejte si vnutit něco, co vám nepřísluší.
7. Potřeba schválení.
Zamýšlíte se často nad tím, jestli vaše chování se zamlouvá okolí? Jestli by vaše jednání schválila společnost? Takové úvahy však brání vašim přáním, aby se naplno projevila. Nehleďte na jiné, řiďte se sami sebou, jednejte podle svého názoru.
8. Nastolené hranice.
Většinu hranic stanovujeme sami sobě. Život však nemá omezující hranice v oblibě. Ve skutečnosti si své meze a svá omezení určujete ve své mysli sami. Nebojte se vykročit ze svého vlastního rámce!
9. Nespokojenost.
Dovolte vám připomenout známý fakt: veškerá nespokojenost, každá vaše nevůle a nelibost se nějak odrazí na vašem zdraví. Mnoho studií i psychosomatická praxe prokazují nedobré dopady stresu vyvolaného kupříkladu hněvem na lidské zdraví.
10. Zvyk odkládat všechno na zítra.
V podvědomí každého z nás se vyskytuje malý záškodník pokoušející se zabránit nám v plnění důležitých úkolů. Pokud zvažujete, že byste něco odložili raději na zítra nebo se vám zkrátka nechce dělat nic, vzpomeňte si na jeho existenci. Tím sami sebe vědomě přimějete soustředit se na své povinnosti.
11. Úzkostné myšlenky.
Úzkosti se rodí z nejistoty a obav ohledně budoucnosti. Myšlenka, že by se mohlo přihodit něco nepříjemného, není vlastně nic jiného než nápad, který jsme stvořili my sami. Položte si otázku: „Mám pro tento pocit reálné podklady? Mám nějaké důkazy?“ Pokud ne, je zbytečné a hloupé se podobným způsobem ničit.
12. Naši bývalí.
Přežít vztahový krach není nic snadného a člověk je z něj často deprimován dost dlouho. Srdce se svírá, mysl krouží stále kolem jednoho jediného tématu. Jsou to právě myšlenky na ztrátu, které vás ničí, nikoli ztráta sama. Tisíceré opakování toho, co bylo jinak než být mělo, marné naděje… Musíte najít něco, na co soustředíte svoji pozornost, co vás zaujme, co vás bude naplňovat. Postupně se tak myšlenek na to, co vás potkalo, zbavíte.
13. Zlé vzpomínky.
Špatné vzpomínky vás nutí opakovaně prožívat zlé chvíle, kterými jste prošli. Nechte je tam, kam patří – v minulosti. Tu už nezměníte, tak proč se jí zabývat? Soustřeďte se na to, čím žijete a co vás naplňuje dnes.
14. Neužitečné věci.
Často zbytečně hromadíme všemožné haraburdí, které nám jenom zabírá místo v pokojích nebo se povaluje někde v komoře, kde se na něj práší. Myšlenka, že se to jednou může hodit, je naprosto zcestná. Zbavte se takových věcí, uvolněte místo i atmosféru doma i na pracovišti a budete se tam cítit lépe.
15. Špatná společnost.
Máte-li ve svém blízkém okruhu lidi neupřímné, závistivé nebo manipulující, hleďte se jich zbavit. Držte si od nich odstup a komunikujte s nimi co možná nejméně.
16. Daná role.
To je velmi častá chyba – bereme sami sebe tak, jak nás berou ostatní. Lidé kolem nám přisoudí jakousi roli a my se s ní v průběhu celého života smiřujeme. Omezuje to nejen naše jednání v současnosti, ale i plány do budoucna, protože zkrátka uvízneme v předem vytvořeném obraze. Lidé se však vyvíjejí. Z člověka, kterým jste byli v minulosti, se můžete změnit v někoho úplně jiného v současnosti.
17. Ztotožnění sebe sama se svou profesí.
Toto je jeden z důsledků moderního pracovního nasazení. Jakmile člověk získá profesi, naplno se do ní vžije a často jí úplně propadne. Avšak nesmíte zapomínat, že vaše profese je pouze jednou ze životních rolí. Nesmí potlačovat ty ostatní. Váš život není jenom vaše profese.
18. Přejaté vzory chování.
Existují určité druhy či typy oblíbeného nebo předpokládaného jednání, které nám může společnost vnucovat. A my se jich častokrát držíme i bez ohledu na to, že pro nás nejsou přitažlivé ani zajímavé – počínaje sledováním nějakého programu až po módu nebo anorexii. Nechtějte být jako všichni, chtějte a buďte sví.
19. Braní si všeho příliš k srdci.
Opět zbytečně často se dopouštíme chyby – bereme si příliš k srdci události, které nijak nemůžeme ovlivnit. Událostmi ze života jiných lidí se vzrušujeme a trpíme, jako bychom je prožívali osobně. Je třeba nahlížet věci z většího odstupu. Život bude pro nás jednodušší, budeme zaujímat objektivnější stanoviska, budeme případně schopni účinnější pomoci a náš celkový stav bude vyváženější a více zaměřený na osobní priority.
20. Myšlenky na to, že čas ubíhá.
Vnímání času bývá jednou z hlavních příčin emocionálního napětí. Jsme v zajetí vědomí ubíhajícího času, a to i ve chvílích odpočinku. Myšlenka na čas, který běží, nám nedopřává skutečnou svobodu a zamořuje náš životní prostor. Je třeba si uvědomit, že rozhodující není čas jako takový, ale naše vnímání času. Organizujte a naplňujte svůj čas hodnotně a pocit, že ubíhá, ztratí na naléhavosti.