Společenský a politický systém, ve kterém jsme dosud žili, byl založen na mužském principu. Tento princip obecně manifestuje tvořivou energii v prostoru a čase. Čili je projevován zhmotňováním našich myšlenek. Jelikož ale nebyl dosud sloučen s ženským věčným a sjednocujícím principem, byl sám uvězněn v poutech tohoto času a prostoru. Nedokázal vidět za jeho zenit, za jeho hranice.
Ze strachu z bezhraničnosti proto právě tyto pravidla, zákony a hranice sám vytvářel. Bál se toho, že ztratí přehled nad něčím, co by překračovalo hranice jeho kontroly. Potřeboval se tak ochraňovat před rušivými vlivy okolí a proto hodnotil, bojoval, soudil a posuzoval, rozděloval a obhajoval jednotlivé názory a pravdy uvězněné v omezenosti jejich vlastních hranic. 
V tomto nevědomém boji se sebou samotným používal ovládajícího strachu lidí k represím, k policejnímu, soudnímu a vězeňskému nátlaku. Lidé tomuto strachu podléhali, jelikož sami soudili, bojovali a odmítali přijímat. Proto byli oběťmi této systémové mašinérie.
Lidská společnost a každý její jedinec si tak mohli dostatečně prožít všechny životní zkušenosti, které byly řízeny nepřijatým a ovládajícím strachem, programy, návody a zákony ega a systémových měřítek, norem a regulí.
Jen díky této odžité nesvobodě jsme našli opět cestu a víru v sobě. Začínáme se opět spoléhat pouze na sebe a to ne již pod vlivem strachu, ale při plném a sjednocujícím vědomí, které si již uvědomuje vesmírné děje a zákonitosti, propojení všeho se vším a vnímá jednotu všeho a ve všem.
V tomto nekonečném vědomí tak setrváváme ve vnitřním klidu, míru a smíru se sebou a se vším.
Nejsme tak již otroky nervozity, pocházející z hledání naplněnosti mimo nás prostřednictvím všech možných aktivit, činností a společenských navyklostí. Uvolnili jsme se z potřeby být v čase produktivní, užiteční a prospěšní. Jsme v sobě kdykoliv a kdekoliv a to je tou nejhodnotnější produktivitou a aktivitou ať při tomto stavu činíme nebo nečiníme cokoliv.
Tím se zcela uvolňujeme ze soukolí systémových represí, které reagovali na naši vnitřní nespokojenost a vnitřní vězení, které jsme si kompenzovali ve vnějších zájmech, činnostech a aktivitách. Právě proto na nás mohli fungovat systémové páky, které tohoto strachu vnitřního uvěznění používaly k zastrašování vězením vnějším.
Jsme-li svobodní v sobě, nebojujeme-li tak se sebou a s nikým, je nám blaženě ať se nacházíme kdekoliv a na jakoukoliv dobu. Tak uvolňujeme vnitřní vězení a my se můžeme svobodně cítit i za iluzí mříží vnějších.
Proto již víme, že naše vnitřní svoboda je tím nejcennějším a již nepodléháme vlivům okolí, které nás ještě občas testuje, jak dalece si svoji svobodu už uvědomujeme, věříme v ni, věříme v sebe.
Můžeme tak využívat a používat „výdobytků“ tohoto systémového a civilizačního společenství, ovšem už ne jako jeho oběti.
V energii uvolněného přijetí jsme smířeni se vším, a proto již nejsme různými principy vydíratelní a ovladatelní. Můžeme platit složenky, volit vládu nebo demonstrovat za lepší život, ale už pouze ze svobodné vůle a přítomného pocitu.
Stejně svobodně se můžeme rozhodnout ty samé složenky neplatit a všechny zákony porušovat. Nevnímáme-li v tom rozdíl, jsme vědomími tvořiteli naší skutečnosti a nikoliv pouhými naprogramovanými roboty jako dosud.
Dokážeme-li již přijmout všechny systémové nástroje sloužící k útlaku a ovládání, dokážeme-li již přijmout ztráty majetku, falešných prestiží, ohledů na názor ostatních, soudní a exekuční persekuce, přijmeme-li vězení samotné, v ten moment právě toto přijaté vězení nás osvobozuje, stáváme se skutečně a ne v pouhé iluzi, svobodnými.
Stáváme se věrni svým pocitům, sami sobě, již nejdeme proti přirozenosti osobní ani všeho a všech.
Jsme tak v souladu se vším.
jsme…
milujeme…
v projevené svobodě
pepa – peptahra
ĎAKUJEME:
autor: Josef Šálek