Vím jistě, kdy se v životě ženském, nacházíme v největším energetickém průseru.
To, když začneme opouštět ženskou sílu a stáváme se matkami kvočnami. Začíná tonenápadně, takže ani nepostřehnete, že jste zase uprostřed kvočního životním cyklu. Ráno vstáváte do tmy, připravujete snídaně pro děti, letíte do práce, kde se nezastavíte, pak zase letíte z práce, kontrolujete úkoly, učíte se, jdete ven, jídlo, úklid, všichni chtějí nějakou pozornost a je zase tma. Nenechte se mýlit, že když člověk dělá svoje „poslání“ tedy podniká a organizuje si čas podle sebe, že do stejného nespadne – má-li rodinu, nebo rodinný grunt – všude tak nějak lítá jako hadr na holi.
Je zázrak, když máme čas si sednout, natož mít pro sebe nějaký delší čas. Umíme se sice odreagovat, každá po svém, ale je to dočasná úleva. Jsou dny, kdy na nás všichni hrnou nějaké požadavky a najednou jasně víme, že už je to tady zas. Znovu umetáme cestičku všem kolem sebe, aby měli čas pro sebe a své zájmy, protože nechceme nikoho z nich šidit… a tak parádně šidíme sebe, protože tady je to vlastně nejjednodušší. Jednodušší, než říct NE.
V tomhle koloběhu mámy úplně ztrácíme ženskost, ve vztahu stojíme jen jako máma a táta, nevíme ani co je to
sexuální život, zkrátka na něj už není energie, chuť a někdy je to výměna buď sex, nebo se ještě na pár hodin vyspat a druhý den fungovat v kolotoči. Všichni totiž z MATKY začnou cítit, že nenechá nikoho kolem sebe padnout, i kdyby měla sama rýt rypáčkem v zemi. Všichni na ní nakládají to svoje, ona neřekne ne, někdy schovaná za přesvědčení o tom, že tak se to prostě dělat má, takže pomalu nakládá i tělu větší a větší zátěž – kyne a brzy je z ní věrná kopie svých rodových předchůdkyň. Předčasně stará baba. A to je blbě. Zatraceně blbě. Únavný, ubíjející stav. V nerovnováze.
A tak je čas sebe vybičovat a postupně se zase vracet tam, kam patříme. K sobě. K tomu, že opět začnete být pro sebe na prvním místě. Matka kvočna sice druhým uleví, ale to je jen dočasný stav. Pak začne zabíjet rozvoj, růst a zodpovědnost lidí kolem sebe. Je přeci snadné spolehnout se na toho zodpovědného a spolehlivého tvora, co vždycky pomůže. Kdo má sklony ovládat, tak si kvočnu přibije pro sebe na jednom místě, tím, že jí postupně doma zbaví svéprávnosti (beze mě nejsi nic) – i když ve skutečnosti je to vlastně naopak. Kvočny mají síly za deset lidí a vydrží toho opravdu hodně, než si řeknou STOP. Když se kvočna vrátí zpátky do ženské síly a dotyčný dostane všechno, co naložil zpět, co jí nikdy nepatřilo, je to neskutečná síla. Právě proto se slabší články snaží mít silnější článek pod kontrolou, protože, když se taková síla naplno projeví, jde z toho strach. Zkuste si víc věřit. Jestli dokážete tohle všechno ustát, tak vás při jakékoli nové výzvě nezlomí ani vlna tsunami. To už je brnkačka.
Žijeme v generaci nedomazlených dospělých dětí. Málokterá žena je ženou a málokterý muž je zase mužem. Všechno je provázané, takže čím větší jsi MATKA, čím větší dítě v podobě partnera máš na krku. A čím větší jsi OTEC, tím na tobě visí a ze země vzhlíží menší a závislejší holčička. Takový stav lahodí pouze egoušovi, kterého to zpočátku může samozřejmě bavit, že na něm někdo visí, ale posléze se zjistí, že tahle neurovnanost rozhodně není růžová cesta, spíš ubíjející peklo.
Pokud jsi žena, máš vedle sebe muže a pokud jsi muž máš vedle sebe ženu, neznamená to ale, že se během vztahu nezacyklíš zase zpět do období malých dětí, kde si ještě vytáhneš nějakou tu bolístku, kterou možná chceš, aby pofoukal tvůj partner. Tak to ale nefunguje. Co je tvoje, si musíš pofoukat sám. Co ti nepatří, zase vrátíš. Proto si najdi opět svou sílu a vrať se k sobě. Zas a znovu, pokud je to třeba. Jsi a vždy budeš na první místě, z toho vzejde celistvost a rovnováha v tvém životě. Tím se automaticky srovná i tvé okolí, protože budeš vyzařovat úplně jinou energii.
Najdi svou sílu, stůj si za ní, i kdybys stokrát musel říct NE.
Až ji najdeš, cesty se otevřou a pro tebe zazní pouze ANO.
Shumavan
zdroj: Shumavan
