Myslím, že mnoho z nás někoho takového už zažili. Člověka, který všechny miluje, snaží se vystupovat nesmírně pozitivně a v pohodě. V drtivé většině případů je to však jen maska člověka. Člověka slabého, schovávajícího se sám před sebou, před svými problémy. Člověka, který by takový chtěl být, ale ve skutečnosti není. Duchovní cesta člověka není jen o věčném úsměvu a absolutním pozitivnu. Je to hluboké prožívání skutečností kolem nás, které jsou mnohdy velmi bolestné. Člověk jdoucí po cestě duchovního sebe rozvoje je drcen pravdou, kterou nikdy před tím neviděl.
Neuvědomoval si ji. Je to pravda, která se člověku otevírá postupně a prozření je vždy 
bolestné. Je to však přirozený vývoj této cesty, který vás v konečném důsledku zocelí. Pokud žijeme dlouhodobě ve světě vlastních představ a omylů, jen stěží dokážeme vnímat skutečnosti, které nás obklopují.
Nehledě na to, že mnoho z nás je raději ani znát nechce. Pokud však nastoupíme cestu sebe rozvoje či sebepoznání, je tato cesta vždy velmi hořká. Známá maska „všechny vás miluji“ či výraz „to je karma“ (pro méně znalé je karma něco jako předurčený osud či vesmírný zákon) je jen zástěrkou, útěchou či útěkem sám před sebou. Věřte, že i člověk seberealizovaný (kromě osvícených) cítí zklamání, neštěstí, má uvnitř sebe mnoho smutných a negativních citů. Není jen naprosto extatickým a vysmátým jedincem. Pokud se tak chová, mnohdy na tom bývá hůře, než člověk „materialistický“. Většinou takový člověk ani nepochopil smysl a význam takové cesty. Je to pouze hra. Proč ne. Je demokracie a každý si můžeme hrát, na cokoliv chceme. Horší však je, že mnohdy tito lidé vystupují jako pokročilí v duchovním vedení. Snaží se napravovat ostatní a vést je. To není správná cesta.
Dobrou cestou je lidem předávat podobenství, aby v nich hledali sami. Aby se sami zamýšleli nad věcmi. Pak jsou jejich prožitky pravé, pochopitelné a jim vlastní.
Takové, které člověka posunují a ne deptají…
Mějte krásné pondělí,
Pavel
ĎAKUJEME: