Znovu skvelá Veronika…
Mám pro vás další minisérii po toxickém studu, půjdeme na VZDOR, cítím, že je to potřeba vás tím provést více do hloubky (všechno pak najdete také v knize). Bude to dlouhé jako vždycky, ale tady se holt nenacházíme v zóně ezo tv mainstreamu, ale ve spirituálním undergroundu, přátelé, tady to jednou líbivou větou prostě nepůjde 😀
I.
VZDOR, ZNECHUCENÍ, POHRDÁNÍ jako potlačený hněv v kombinaci s odporem, jako projekce do vnějšího světa
Nedávno jsem si přečetla titulek povzbuzující maminky, aby vydržely, neboť období vzdoru je u dětí pouze dočasná záležitost. Vzhledem ke zkušenostem z praxe a vnímání současné situace, bych nebyla tak optimistická, protože světem chodíme stále jako dospělí, jejichž období vzdoru nikdy neskončilo, zatímco naše nevědomé vnitřní „destruktivní dítě“ vzdoruje dál, protože dosud neví, co si počít s nahromaděnou psychickou zlostí a odporem k tomu, jaký je svět, ve kterém nechce žít, s autoritami, které mu předkládají něco s čím zásadně nesouhlasí, mísí se v něm znechucení z lidí, pohrdání těmi, kteří s ním nebojují na stejné frontě, je otřesené, zděšené z toho, že jeho nesouhlas nikdo nevyslyší, nerespektuje a nikoho jeho hlas ani nezajímá.
Kolektivně se v nás otevírají staré rány podceňování, bagatelizování našich pocitů, odmítání a potřeba nesouhlas vykřičet do celého světa, zalehnout na zem, kopat nohama, nebo nasadit číro a být v opozici tomu, co rozděluje generace na ty, které se bojí všech změn a na ty, které si změny chtějí vydupat za každou cenu. Tento kolektivní a dosud nevyřčený vzdor a zhnusení světem se dostává ke slovu a koná svoje dílo tak, jak je nyní určitě potřeba. Tohle je větší než jsme my a posuzovat to je zbytečné, protože tohle hlavou nevymyslíme, tohle je třeba si prožít zkušeností.
Vzdor je potlačený hněv mísící se s odporem vůči omezením všeho druhu, pocit, že chceme ven, od něčeho pryč, z podivného světa, se kterým nesouhlasíme, nebo pryč ze života, který nás tak trápí a nepřináší úlevu a lásku. Ten, kdo nás omezuje nemusí být jen autorita nebo svět kolem nás, ale může to být také naše TĚLO. Tak vznikají pocity zhnusení a pohrdání vlastním tělem, potlačovaný vzdor je také častou příčinou poruch příjmu potravy, anorexie, bulimie, hladovění, záchvatovité přejídání…. Je to bolest uložená v naší psychice, od které chceme utíkat tím, že buď vzdorujeme nahlas a křičíme ven svůj nesouhlas, nebo vzdorujeme tiše, ve formě deprese, nebo destrukce sebe sama a svého těla.
Často se mě na to ptáte, jak se srovnat se současnou situací. Když řeknu přijímáním, tak si buďte jisti, že pokud budete ještě nevědomě ovládáni svým destruktivním vnitřním dítětem a pasujete se do role vzdorujícího rebela, naštve vás to tak, že se seknete a budete nesouhlasit. Váš nesouhlas je úplně v pořádku, váš postoj je úplně v pořádku, všechno, co vyvolá ten hněv je v pořádku a je to příležitost přestat od té bolesti dál utíkat a podívat se dovnitř, jak ta bolest z nesouhlasu, omezování, mísící se s odporem, znechucením a velkou nevyjádřenou, nebo velmi tvrdě potlačovanou zlostí, vlastně vypadá uvnitř. Pravděpodobně to bude i jasně viditelná projekce do vnějšího světa.
Je jedno co to je, jakou to má podobu, jak se to tváří, jak moc je to silné, nebo slabé, jen se na to dívejte. Je to jen hněv, který chce ven. Je to jen něco, co chce být milováno a respektováno takové, jaké to je. Jako ono dítě v nás. Nepomůže mu posuzování, ani usměrňování, veškerý tlak je pro něj kontraproduktivní. Nepomůže mu, pokud budete svůj odpor odmítat a budete se ho chtít zbavit.
To, co to nejvíce potřebuje, je souhlas s tím, že si tento odpor můžete klidně nechat, můžete s ním žít, dívat se na něj, už se za něj nemusíte stydět, ani se za něj vinit, můžete si jen procítit sami v sobě, že mít ho, JE NAPROSTO V POŘÁDKU. Tohle destruktivní dítě si potřebuje promluvit s někým, kdo ho neodsuzuje, ale přijímá ho přesně takové, jaké je. I s jeho hněvem, zlostí, odporem, destruktivitou a neustálou nespokojeností. Možná i s jeho velkou nerozhodností, protože ví jen to, co nechce, ale absolutně netuší, co je vlastně to, co chce a s čím tedy souhlasí? Dovolte mu to nevědět a nesuďte ho za to, že neví, co vlastně chce, jen nedá pokoj dokud to nedostane. No a co? Ve vašem vnitřním světě, je to všechno povoleno, vnímáno, procítěno, podporováno a milováno s respektem přesně takové, jaké to je.
Nebraňte se tomu, ať je to cokoli. Jen s tím buďte v plné pozornosti. Výsledkem není být, nebo nebýt součástí nějakého názorového hnutí, ale vrátit si svou vlastní autenticitu a dát lásku tomu, co je v nás odmítané a co se projektuje odmítáním něčeho tam venku. Jakýkoli postoj je v pořádku, je přijat, je v pořádku ho mít, je v pořádku odporovat, je v pořádku přijímat, je v pořádku jakákoli zkušenost, jakýkoli nesouhlas či souhlas! Odpor nezmizí protitlakem, odpor stejně jako všechno má být respektován a přijat se vším, co přináší. Pak se rozpustí jako cukr v čaji a zmizí i tendence tlak vytvářet – na sebe, či na vnější svět.
Zkuste se s oním vzdorujícím dítětem v sobě spojit a dovolte vše, co bude přicházet. Co vám rodiče obvykle říkávali na váš vzdorující postoj? Mě nejčastěji větu: nech ji být, ať tu sedí sama a počkáme až jí to přejde. Pamatuji si svou neuvěřitelnou houževnatost a vytrvalost, s jakou jsem seděla klidně celý den v chodbě a za žádnou cenu jsem hrdě neustoupila, a můj vztek mě poháněl jen k tomu, aby mě to nikdy! nepřešlo!!! To byste chtěli co? Abych kapitulovala a potvrdila vám tím, že to, za co tady bojuju (za neodmítání mého nespokojeného já v bolesti), už mě přešlo! Tuhle strategii jsem pak už zlomená ignorací jenom obrátila proti sobě, tedy ve vytrvalost a hrdost v tom, aby mě nikdy nepřešel vztek na sebe, když pocítím nespokojenost vůči sobě.
A jak jsem to léčila? Tou samou medicínou – ignorací a odmítáním sebe. Jakou medicínu tedy použít? Tu, kterou jsme si vždy přáli zažít od rodičů a vnějšího světa – přijetí a laskavou pozornost – vidím tě! vidím tvůj vztek, vidím jak potřebuje projít tělem a když je to viděno, může to taky s láskou odejít, nebo i zůstat.
Zlost chce jen ven, jako kdysi to dítě, které nechtělo být omezováno ničím a nikým, až svůj tichý vzdor začalo obracet směrem k destrukci sebe. Omezovat sebe a zlomit sebe do poslušnosti, zatímco pod tím vřel jeho nevyjádřený odpor s hněvem. Možná i pohrdání světem a následně sebou. Znechucení tím, co se děje v jeho životě, nebo neděje, jeho velké zklamání z toho, co svět sebou nese a nesouhlas s tím, který byl zavřen a dosud ještě probublává nevědomě na povrch a není přijat, ale odmítán.
Co by se stalo, kdybys ho začal(a) milovat?
Co by se stalo, kdybys začal(a) svůj nesouhlas milovat?
Co by se stalo, kdyby sis dovolil(a) nechat si svůj vzdor, boj a odpor, aniž bys ho odmítal(a)?
Co by se stalo, kdybys pustil(a) svůj vzdor?
Co by se stalo, kdybys pustil(a) svůj nesouhlas?
Co by se stalo, kdybys přijal(a) tento svět a souhlasila s ním?
Co by se stalo, kdybys ho začal(a) milovat?
Co by se stalo, kdybys sebou přestal(a) pohrdat?
Co by se stalo, kdybys miloval(a) svoje pohrdání?
Co by se stalo, kdybys pustil(a) své znechucení světem?
Co by se stalo, kdybys své znechucení světem miloval(a)?
Co by se stalo, kdybys miloval(a) to, že tu nechceš být?
Co by se stalo, kdybys pustil(a) ten boj?
Co by se stalo, kdybys miloval(a) svou věčnou nespokojenost?
Co by se stalo, kdybys pustil(a) svou nespokojenost?
Co by se stalo, kdybys pustil (a) to, že nemusíš být vždy spokojen(á), v pohodě, v klidu, bez odporu…
Zkuste si na to odpovědět a uvidíte, kam vás dar VZDORU dovede. Neboť všechno sebou nese velkou příležitost se na to podívat, jít k tomu a pustit. Nic není odmítáno.
Příště se podívám na VZDOR ve spojitosti s jídlem.
Pokud vás toto téma zajímá a celkově se chcete spojit s tím, co je ve vás spící a odmítané, přijeďte 21.11.2020 na Spící krásku (ženský kruh) nebo formou online konzultace, či v Praze (v událostech).
Už se na to objevování a propouštění moc těším.
vše i na www.shumavan.cz
