Z TOHO, CO NEJVÍC CHCEME, MÁME NEJVĚTŠÍ STRACH Z ČEHO MÁME NEJVĚTŠÍ STRACH, TO NEJVÍC CHCEME

Poslední dobou s lidmi rozplétám tyto hluboké nitky a přichází s tím velká uvědomění.

1. Chci hluboký vztah s partnerem,ale stále potkávám povrchní vztahy (odpovědnost přenáším na ostatní).

Hloubka: Důvěra – nedůvěra.
Mám ten největší strach z intimity a hloubky ve vztahu, neboť s tím musím odkrýt své největší hloubky a intimní zranitelnost, kterou skrývám před sebou i před celým světem. Mám strach se projevit ve své hloubce, neboť to obnáší sundat brnění, ukázat své zranění, touhy i motivy.

Motiv pod tím táhnoucí se celým rodem: Důvěra a nedůvěra.
Už nikdy nedovolím ponížení a pohrdání, které mi přinesla tato žena/tento muž v minulosti. Vzal/a mi mou hrdost, důstojnost, majetek, všechno, co jsem kdy měl/a a zůstal/a jsem stát v tom nejhlubším ponížení a zranitelnosti.

Řešení: Dovolit si zranitelnost. Dovolit si pravdivost, když řeknu, ano tady a teď stojím ve své nahotě, dovoluji si znovu prožívat své emoce, které jsem zavřel/a hluboko, abych nikdy neukázal/a ponížení, které emoce přinášejí. Neboť ve mě bylo vždy přesvědčení, že emoce jsou ztrátou hrdosti člověka. Tím jsem si ale zakázal/a prožívat i ty nádherné emoce radosti a stal se ze mě člověk bez hloubky. Nyní již přebírám veškerou zodpovědnost za svou vlastní hloubku a pravdivost. Mohu přiznat, že mě tato slova zranila, tento čin měl oddálil od sebe, mohu říct, že nejsem tak silný/silná, jak jsem chtěl/a ukázat světu a před partnerem, který nedostal šanci milovat mě do hloubky, se vším, co ke mě patří a je mou součástí. Jdu zpět do své síly a hloubky. Otevřeně přiznávám své emoce i svou slabost, neboť v tom tkví má největší síla a potenciál.

2. Chci být jedinečná. Pro někoho, kdo mě bude milovat i pro sebe.

Hloubka: Mám ten největší strach z toho být jedinečná, takže se chovám tak, aby mě všichni měli rádi, aby mě přijali mezi sebe, abych zapadla. Dávám všanc i svou sebe-hodnotu, neboť ji v sobě nevidím a nenacházím, přizpůsobuji se tak, abych zapadla. Ukázat se ve své jedinečnosti, to bych si tak přála, ale mám strach, že mě tak nikdo nepřijme a všichni se mi jen budou smát.

Motiv: Nechci být sama.
Když budu jedinečná, zůstanu sama. Už nikdy nechci prožívat opuštění, samotu a prázdnotu, kterou obnáší nulová pozornost. Chci neustálou pozornost zvenčí a udělám pro ni všechno. Klidně ztratím sebe – hodnotu, jen ať je klid, ať nejsou hádky, ať jsem se všemi zadobře a nechť je jejich pozornost i nepříjemná, hlavně, že nějaká je. I negativní pozornost je pozornost a já pro ni udělám vše.

Řešení: Dovoluji si být jedinečná, jiná, odlišná. Přestávám lpět na vlastní dokonalosti a bezchybnosti, jen proto, aby si mě okolní svět všiml. Dovoluji si být chvíli sama se sebou, abych našla svou hodnotu, své pravé já, které jsem potlačovala, abych mohla zapadnout. Stále víc a víc sleduji svou jedinečnou krásu bytosti, kterou jsem vždy byla, jen jsem si nedovolila ji naplno projevit. Ukazuji se v plné síle, se vším, co ke mě patří, ať je to přijatelné, či nikoli. To mě činí silnější a hodnotnější, vytváří to respekt i zdravé hranice a lidé mě díky tomu přijímají se vším, co je mou součástí. Když jsem tu pro sebe a nenechávám se opuštěná, pak se cítím v plné síle a jedinečnosti, taková jaká jsem. Už žádné stejné názory, už žádné přizpůsobení většině, kterou jsem dříve pokládala za silnější, než sebe. Už žádné kompromisy, kdy jsem ani nevěděla, co je pro mě dobré a v čem je mi dobře. Nyní už jdu jen za tím, co mi dělá radost a v čem je dobře mě. Vím, že kompromis mi v životě přinášel pravý opak toho, co jsem chtěla – hádky, nerespektování, nulovou hodnotu. Dovoluji si být jedinečná a vím co má jedinečnost obnáší.

3. Chci dát svým milovaným svobodu i sobě.

Hloubka: Závislost. Nemohu dát sobě svobodu, ani lidem, které miluji a které si držím u sebe, jako svůj největší poklad. Sice bych chtěla dát svobodu, žít život bez stresu, strachu, ale současně si na svém strachu lpím, neboť tak to mám alespoň všechno pod kontrolou a nic se tak nemůže stát.

Motiv: Ztráta a opuštění. Jestliže to pustím, pak bez kontroly, určitě o všechny přijdu. Jestliže přestanu kontrolovat, bát se o ně, přestanu to řešit, pak jistě dojde k tomu, že odejdou, nebo zemřou, nebo už je nikdy neuvidím a to nemůžu dopustit. Proto si na svém strachu lpím i když chci žít svobodný život, mám z toho ten největší strach si to dovolit.

Řešení: Dovoluji si svobodu. Povoluji své přesvědčení, že pokud odevzdám svou ostražitost, život ve střehu a nesvobodě a přestanu s kontrolou, milovaným se něco stane a já o ně přijdu. Dovoluji si nechat sebe jít. Povoluji jim odejít z mé kontroly a žít svůj vlastní život. Dovoluji si žít svůj vlastní život i když to pro mě znamená, že si každý den dovolím něco nového, něco jen pro sebe, něco krásného. Když si dovolím být šťastná, budou šťastní i ti kolem mě a nebudou mít pocit, že mě nesmí opustit. Jsme v bezpečí, ať jsme kdekoli. Každý z nás má právo na vlastní život, na svou svobodu bez kontroly a moci.

4. Chci mít klid a čas pro sebe

Hloubka: Nedovolím si klid, protože musím pracovat. Musím ještě tohle dokončit, dodělat, neboť to nikdo za mě neudělá. Sice bych chtěl/a klid, ovšem obnáší to, že bude všechno zařízené, hotové a na svém neklidu lpím, neboť mi něco důležitého přináší do života. Výkon, schopnosti, expanzi a růst, ale také velkou únavu a stres.

Motiv: Pocit viny a kompenzace dluhu. Jestliže si dovolím klid, okamžitě přichází pocit viny, že všechno jen tak leží a že si dovoluji jen BÝT. Všichni ode mě vyžadují pozornost a já mám potřebu jim mou pozornost a čas kompenzovat, neboť jim to dlužím. Nedopřeji si klid, neboť je stále co dělat a stále jsou tu lidé, kteří mě potřebují. Potřebuji, aby mě někdo potřeboval, protože jen s klidem žít zatím neumím. Lpím na neklidu, protože to splácí můj pocit viny, že nevěnuji pozornost všemu a všem. Chci vše stihnout. Je tu velký apel na čas, na dokončení a byť vidím, že nikdy není dokončeno, dělám to dál.

Řešení: Dovoluji si klid. Povoluji v sobě hluboce zakořeněný pocit viny, když si jen lehnu a v klidu JSEM. Povoluji v sobě odpor se nevěnovat lidem a práci kolem sebe. Nejsem tu pro vnější svět, ale pro sebe. Můj klid přináší klid mému okolí. Nejsem tu proto, abych jen dával/a – jsem tu také proto, abych se naučil/a přijímat. Jestliže někdo vyžaduje stále můj čas a pozornost, dovoluji si nenechat se tím strhnout. Nemohu zaplnit prázdné díry všech lidí kolem mě. Mým úkolem je dopřát si klid, samotu, abych mohl/a nabrat sílu do dalšího bytí. Již nemusím nikomu nic kompenzovat, vysvětlovat a obhajovat si svůj čas pro sebe. Povoluji v sobě veškerý odpor ke klidu a přiznávám si, že jsem se ho nejvíc bál/a, neboť mi přinášel velký neklid – myšlenkový (všechno stojí, nic nedávám, nepracuji). Nyní si dovoluji jen BÝT, neobhajovat svou potřebu být sám/sama a mít svůj vlastní prostor. Dovoluji si prostor a dávám ho i druhým.

To jsou jen některé z příkladů, kterým v léčení dáváme volný průchod a zvědomujeme, jak je to doopravdy – opravdu to chci, nebo k tomu mám vlastně velký odpor. A čemu věnuji svou veškerou pozornost a energii? Většinou jen tomu, čeho se nejvíc bojím. Zkuste to opačně, věnujte veškerou energii tomu, co chcete, co vás podporuje, co vám něco přináší a v čem je vám dobře. To ostatní zahoďte! Teď hned.

Shumavan
www.shumavan.cz