Láska je základním zákonem síly,jíž říkáme Bůh.Když se naučíme milovat a dokážeme to spojit a s moudrostí,jsme dokonalí.

Dokud jsme na Zemi,je naším úkolem-smyslem našeho života-naučit se milovat.

To neznamená jen lásku k partnerovi,nýbrž lásku všeobecnou,všeobsahující,která nevylučuje nic a nikoho a stává se tak poslem lásky boží.Milovat znamená také využít všech možností jak být nadějí pro své bližní.

Zamilovanost a pravá láska jsou tak rozdílné jako květ a plod.Plod se objeví až když květ uschne a odpadne.

Láska znamená chápající a vědomé přijímání nedokonalostí.Láska není žádný vnější projev,nýbrž základní proměna našeho bytí.V lásce potkáváme právě vždy toho partnera,který je odrazem nás samých.Jen takového partnera jsme schopni k sobě přitáhnout podle zákona rezonance.Často hledáme lásku v partnerském vztahu jenom proto,že nejsme schopni milovat sami sebe.Každý má vědomě,či nevědomě o sobě vytvořený nějaký ideální obrázek a neakceptuje proto,že skutečnost je jiná.Protože zevnějšek je jen odrazem jeho nitra,odmítá i svůj zevnějšek.Ale ideální obrázek je cílem.A cíle můžeme dosáhnout jedině tehdy,když se vydáme na cestu.Odmítání svého vlastního já,takového,jaké je,odpovídá našemu pocitu,že jsme měli být jiní.Ale jiní budeme jedině,když se změníme.Tuto možnost máme v každém okamžiku.Můžeme ji však využít jedině,když se nejprve přijmeme takoví,jací jsme a jako takoví se budeme mít rádi.

Milovat nějakého člověka znamená dávat se,chtít pro toho druhého to nejlepší a přát mu,aniž bychom za to chtěli něco zpět.Láska chce dávat a naplňuje se dáváním.

Láska je radost,kterou pociťujeme v myšlenkách na milovaného člověka,nebo v jeho přítomnosti.Radost z toho,že můžeme být v jeho blízkosti,že se z něho můžeme těšit,nebo s ním nalézat naplnění v nějaké společné činnosti.

Milovat znamená otevřít se,vpustit toho druhého dovnitř,nechat ho podílet se na mém nitru.Sdělovat mu sebe sama,všechno s ním chtít sdílet.Milovat znamená přispívat s radostí k blahu druhého a pro jeho osobní rozvoj a být tu zcela pro něho.

Často říkáme „Miluji tě“a přitom vlastně máme na mysli“Potřebuji tě“,nebo „Neopouštěj mě.“To jenom dokazuje,že jsme ještě nepoznali opravdovou lásku.Předpokladem pro to je,že začneme milovat sami sebe a bezvýhradně se přijmeme takoví,jací jsme.Řekněme „ano“našemu bytí takovému jaké je.Pak dokážeme být šťastní a spokojení i když budeme sami.Pak už nás ani nebude bolestně zasahovat kritika ostatních a budeme osvobozeni od závislosti.Dokud totiž toho druhého potřebuji,nejsem skutečně svobodný.Když se osvobodíme od strachu,že nás někdo opustí,jsme schopni dát svému partnerovi větší svobodu.Teprve pak je možná opravdová láska,neboť lásku není možno uvěznit a násilím držet.Když to zkusíme,láska zahyne.To co zbude,bude jen zvyk.

Nějaká osoba nás přitahuje,když se nám podobá,když v ní nalézáme potvrzení svého bytí takového,jaké je.Ale i protiklady nás přitahují,pokud se dokážou doplnit.Potřebujeme a přitahujeme to,co nás činí úplnými.Je tedy možné říci,že základní podobnosti v nějakém vztahu tvoří jeho podstatu a navzájem se doplňující rozdílnosti vytvářejí to,čím nás ten druhý fascinuje.

Zamilovanost zná extrémní výkyvy nálad a žárlivost a nezúčastněným se jeví jako dost egoistická,protože trvá na opětování citů.Zamilovanost může být pro milovaného velmi stísňující,náročná,ba dokonce dusící,neboť vyžaduje neustálé důkazy lásky.Zamilovaný chce vlastnit toho,koho miluje,mít ho jen pro sebe,a je na něm závislý.Jakmile se ale v lásce objeví závislost v jakékoliv formě,je vztah narušený.

V lásce si ze srdce přeji,aby byl ten druhý šťastný a jsem ochoten proto udělat všechno.Dát mu čas,když ho potřebuje,pozornost,když ji potřebuje a volnost,když ji potřebuje.V Lásce neočekávám za každou cenu opětování svých citů,nýbrž jednám z něžné náklonnosti,z úcty a respektu,ba i z obdivu.Mohu vedle svého milovaného milovat ještě jiné lidi a připouštím,že on má právo na totéž.Nejsem emocionálně závislý na reakcích toho druhého,neboť ho miluji nezávisle na tom,zda budou moje city opětovány.

Je láska umění?

Většina lidí si myslí,že láska je věcí náhody,něco co se stane,když má člověk prostě štěstí.Jestliže je ale láska umění,pak vyžaduje vědomosti o souvislostech a také ochotu učinit to,co je zapotřebí.Problém je v tom,že většina lidí se zajímá jen o tu část lásky,kterou dostávají.Chtějí být především sami milováni a méně se starají o svou vlastní schopnost milovat.

Mnozí si také myslí,že se není co učit,protože láska zívisí na objekktu,a ne na jejich schopnostech.Stačí,když potkám toho pravého partnera,a láska přijde sama od sebe,myslí si.Zapomínají,že milovat znamená dávat a brát-a že láska vždy začíná dáváním.V tom spočívá její největší tajemství.

 http://www.andelske-oci.cz/prace-na-sobe/zakon-lasky/