Jsme na tomto světě proto,abychom se naučili žít,abychom zvládli život.Život je plynoucí působící energie.Pokud není připuštěn některý jeho aspekt,vznikne nahromadění energie a nerovnováha.Na jedné straně tlak,na druhé nedostatek.Když například do svého života nevpustím aspekt“schopnosti prosadit se“,projeví se ten nedostatek možná tak,že budu při povýšení přeskočen,že nedostanu místo,které chci,nebo nedosáhnu nějakého jiného cíle.
Na tělesné rovině se může nedostatek projevit jako slabost svalů,ústup dásní,nebo vypadávání vlasů.
Na druhé straně ovšem současně vzniká tlak z nahromaděné energie.Ten se v životních okolnostech projeví jako „nezbytnost“vyřídit nějakou nepříjemnou záležitost,například nepříjemný rozhovor,soudní spor,nebo něco podobného a tím současně jako šance rozvinout aspekt „schopnosti prosadit se“,úkol tak vyřešit a být opět 
volný.Když se to nestane,začne celý koloběh znovu od začátku.Tím,že se vyhnu nepříjemnému rozhovoru,nastanou nevýhodné situace.Prohraji soudní při,protože jsem se na ni dostatečně nepřipravil,tím na sobě pocítím dvojnásob silný nedostatek a dostanu se ještě pod větší tlak.Tak to jde až do doby,kdy se tlak stane nesnesitelným,nedostatek už nelze vydržet a já konečně začnu jednat.
Vesmír mě tím nechce zlobit,jen mě zvyšováním tlaku nutí,abych se vyvíjel,když někde proces vývoje zablokuji.
Trápení je poselství o nedostatečně prožívaném životě.
Když budu opravdu v proudu života a naučím se jej mistrně zvládat,stane se trápení přebytečným.Učíme se poznat sami sebe a vrátit se sami k sobě.
Zákon učení zní:Život nám posílá poselství a učí nás tak žít a zvládnout návrat k sobě samému.
Život nám k tomu dává k dispozici dva velké učitele:
-učitele ve formě nemocí,katastrof,problémů(to jsou velmi přísní učitelé)
-učitelé ve formě mírných poselství(to jsou trpěliví učitelé)
Nejdříve se učíme odstranit ze svého života nemoci,katastrofy,problémy a pak jsme připraveni na ty méně drastické lekce,které nám život uděluje.
Naučíme se tak přejít od neshod a disharmonií života k souladu.Když se to naučíme,bude náš život skutečně takový,jaký má být-v souladu s námi a se světem.
Řeč života
Všechno,co zažíváme je poselství.Život k nám neustále mluví.Řeč života je ten nejdůležitější“cizí jazyk“,kterému bychom se měli naučit.Když tento jazyk ovládneme,naučíme se svému životu rozumět a zvládat ho.
Život nám říká ve své řeči,jak můžeme být šťastní,jak můžeme život naplnit a ukazuje nám cestu.Naše poslání je opravdově žít a život sám je naše individuální učební látka a cesta zasvěcení.Náš život je odrazem našeho vědomí.Svým vědomím vytváříme svůj svět a pomoci“řeči životních okolností“nám život ukazuje,co jsme stvořili.Všechno,co mě postihne,je v podstatě poselství,neboť všechno odráží moje bytí takové,jaké je a nutí mě,abych žil v souladu sám se sebou.
Protože jsem součástí života,je se mnou život v neustálém spojení a komunikuje se mnou.Život ke mně nepřetržitě mluví,ale nejen jednou jedinou řečí,ukazuje mi živě na všech úrovních,co se děje.Mým úkolem je život poznat,porozumět mu a být v harmonii.Život je otevřený a transparentní a především živý!
Poselství života není ve skutečnosti žádný cizí jazyk,nýbrž je to zrcadlový obraz mého já.
Stačí,když se na něj jen podívám a mohu číst v „knize stvoření“.Pak porozumím i tomu,co mi doposud bylo cizí,jako kdyby to byla moje mateřština.Je to jako s mým autem.To se mnou taky „nemluví“,ale ukazuje mi kolik má ještě benzínu,kolik oleje,jak rychle jede,jak vysoké jsou otáčky motoru apod.Má tedy všemožné vyjadřovací „indikátory“ a já se jen na ně občas musím podívat.Právě tak je tomu se životem.Život posílá nabídku,šanci,možnost,pokyn,výzvu,podnět,napomenutí,připomínku,náraz,nakopnutí,ránu osudu,krizi,“doučovací hodiny“katastrofu,nebo také potvrzení,posílení,souhlas.Čím víc se do života pustím,čím hlouběji se ponořím do jeho proudu,tím silněji to proudění pociťuji a tím silněji cítím,že jsem nesen.Na všech úrovních neustále přijímáme poselství,ne vždy je však vnímáme,protože jsme zaneprázdněni něčím jiným a naše pozornost je rozptylována.
Můžeme vnímat různé časové roviny:
-JSEM v bezprostředním souladu se životem.
-Něco si pomyslím a o okamžik později vím,jestli to „je v pořádku“nebo ne.
-Pokud to je v pořádku,brzy na to pocítím pocit blaha,radosti,zdraví.
-Později to prožiji energeticky jako energii,motivaci,nějakou životní kvalitu.
-Po nějaké době to prožiji viditelně jako událost,příhodu,životní okolnost,“vjem“,věc,setkání,“postup“.
-Ještě později se na to budu pamatovat jako na minulost,vzpomínku,mládí,něco,co bylo,co je pryč.
Poselství života k nám přicházejí různými způsoby,pomocí různých médií:
-Poselstvé ve formě telepatie na úrovni JÁ JSEM.
To znamená,že něco prožiji bezprostředně bez časového zpoždění,pokud jsem SÁM SEBOU.
-Život posílá poselství také po telefonu.To je mentální rovina a já v tom okamžiku něco vím.
-Život posílá ale i potvrzení faxem.Potom to navíc i pocítím.
-Život mi je také posílá písemně jako dopis.Pak to znamená,že se něco stane.
-Život je posílá také pomocí rádia.Pak něco o někom,nebo něčem slyším a dostanu potřebnou informaci.
-Život je posílá také pomocí televize.Potom něco prožívám prostřednictvím někoho jiného.
-Život mi posílá poselství také jako balíček.To jsou pak životní okolnosti,události,které se zviditelnily,věci,setkání,příhody,postupy,dojmy.
-To celé si mohu později přehrát na videu,mohu se podívat na záznamy života,například přenesením se do minulých situací,nebo dřívějších životů.
-Mohu si poselství kdykoliv zviditelnit pomocí testů.
-Mohu se na poselství vyptat pomocí orákula,tarotu,I-gingu apod.,mohu si nazdařbůh otevřít bibli,nebo jinou knihu.
-Mohu si poselství také zviditelnit jako symbol,jako sen,kresbu apod.
Je ovšem důležité nejen rozpoznat poselství a jeho následek,nýbrž se jim i řídit.
Zacházení s problémy
Nejzřetelnější a nejnaléhavější poselství se nejdříve projeví jako“životní problémy“.
Každý problém,každá nemoc,každá potíž,každá rána osudu,každá krize je darem,který dostáváme od života.Je to láskyplné,i když často bolestné poukázání na to,že nežiji v souladu se stvořením.Je to úkol,který musím vyřešit,abych žil správně,harmonicky a lépe.
Jestliže mám nějaký problém,vždy to znamená,že jsem nějakou realitu nepřijal.Problém obsahuje něco,s čím se nechci konfrontovat,nějaké očekávání,nebo obavu,nárok či představu,která nesouhlasí s realitou.
Takže když mám problém,měl bych se zeptat:
1.S čím nejsem ochoten se konfrontovat?
2.Kde co očekávám,nebo čeho se kde obávám?
3.Jaký nárok mám na život?
4.V čem mám pevnou představu,jaký má život být?
Každý takzvaný problém je úkol,který mi život klade právě teď a proto je také třeba,abych každý problém teď hned vyřešil.Každý problém je pro mě oblekem na míru a já mám právě teď k dispozici všechny schopnosti a síly,které k jeho řešení potřebuji.
Problém je pouze obal.Dárek,učební úkol,je to co je zabaleno uvnitř a co naleznu vždy,když odstraním obal.To je to,co dostávám za úkol.
Problém je tu tedy pro mě,ne proti mně,jinak by se musel nazývat „kontra-blém“.Problém je tedy úkol,který mi život ukládá a vždy obsahuje dar,který naleznu,když úkol vyřeším.Dar ukrytý uvnitř je poznání,to jediné co si s sebou ze života mohu vzít „domů“.
Úkol ovšem často spočívá i v tom,že se musím něčeho vzdát,něco se odnaučit,nebo něco propustit.Ale ať už ode mě život očekává cokoliv,říká mi to zřetelně „svou řečí“,řečí životních okolností a vždycky mi k tomu dodá i řešení,které je v úkolu už obsažené.
Máme li potíže rozpoznat své problémy,existuje jednoduchá pomůcka.Každá averze,stejně jako každá náklonnost je poukázáním na problém,tedy na životní úkol.Neměli bychom tedy uvažovat o problémech,nýbrž o řešeních a snažit se najít řešení již v problému samém.
Omezující vztahy a nepříznivé životní situace jsou tady proto,aby nás upozornily na chybné duchovní postoje,které se pod nimi skrývají.Když je prokoukneme,můžeme je rozpustit a změnit změnou svého myšlení.
Mnohé problémy vznikají v důsledku toho,že s sebou stále vláčíme včerejšek.Včerejšek je ale mrtvý a všechno mrtvé,co táhnu s sebou mě zbytečně zatěžuje na cestě do budoucnosti.Pro mnohé je také problémem,že udělali nějakou chybu.Ale nikdo se nemůže učit a navštěvovat „školu života“,aniž by dělal chyby.Chyba jen dokazuje,že někdo něco udělal,namísto aby o tom jen mluvil.
Velkými problémy bychom se měli zabývat dokud jsou docela ještě malé,to znamená hned,jakmile se objeví v našem vědomí.
Prvním krokem je rozpoznat:
-Jaký úkol v sobě skrývá má současná situace?
-Co se z toho mohu?mám naučit?
-Co musím změnit,abych pak žil lépe,harmonicky a správněji?
-Jaké z toho vyplývají následky?
-Jak bude od nynějška vypadat můj další život,když provedu změnu?
-Jak mohu nejlépe využít tuto šanci?
-Jak zabráním tomu,aby život toto poselství poslal znovu?
Můj život odpovídá mé víře,mému vnitřnímu obrazu.Podle tohoto obrazu se mi pak život buď zdá jako problém,nebo boj,nebo také hra,radost,láska,bytí.
Záleží na mém postoji,zda vůbec mohu,či mám,či mohu mít nějaký problém,neboť ve skutečnosti žádné problémy neexistují,existují jen problematické postoje k úkolům života.Skutečnost je a působí a je úplně jedno jestli v ní věřím,nebo ne.
Jsem věčně živá duše.
Tento život je pouze jedním z nesčetných životů v nihž budu sbírat stále nové zkušenosti a můj současný problém je také jen jeden z nesčetných problémů,které jsem již vyřešil,nebo teprve vyřeším.Za pár dní,týdnů,nejpozději let bude zapomenut,stane se nedůležitým,bude vyřešen.Proč bych se tedy teď měl kvůli tomu rozčilovat?Vím,že účelem života je neustále mě konfrontovat s novými obtížemi a že smyslem života je tyto obtíže optimálně zvládnout,učit se z nich a vyvíjet se.Tak si vyvinu zcela nový postoj k obtížím.V klidu hledám a najdu to nejlepší řešení,provedu je a jsem pak připraven řešit další úkol.Nemusím proto na nic čekat a ani nemusím čekat na pomoc zvenčí.Správný čas na řešení nějakého problému je vždy tehdy,když se objeví poprvé a kdy mi „řeč“životních okolností zřetelně ukáže jaké řešení ode mě život očekává.Život očekává řešení HNED TEĎ.
Život ke mě mluví
Když se osvobodíme od přísných učitelů,od učitelů,problémů,katastrof,nemocí,ran osudu,najdeme cestu radosti a do našeho života budou stále častěji vstupovat mírnější a laskavější učitelé.Ty nám své lekce nevnucují,nýbrž nám činí nabídky.Jsme dost bdělí a otevření.Brzy poznáme,že vše kolem nás je poselství.Cokoliv na co se díváme si můžeme vyložit jako poselství.Tímto způsobem pohlížíme na svou víru,své náboženství,svou životní filozofii.Jsou tu také poselství našeho těla,místo,způsob a čas vzniku symptomů,ale i vzhled našeho těla,neboť obsah a forma jsou stejné.
Další poselství přináší
-osobnosti,role,masky
-životní okolnosti
-problémy,krize,rány osudu,katastrofy
-„náhody“
-partnerství,rodina,příátelství,výměna,odloučení,osamělost
-povolání,poslání-stádia v tomto vývoji
-přání,sny,vize
-„štěstí“a „smůla“v životě
-„doučovací hodiny“v čem mě doučuje“profesor“Nemoc a „profesor“Trápení?Jaké problémy,či úkoly se neustále opakují?Do jakých situací se neustále dostávám.Jaké lekce teď právě dostávám od „profesora“Všedního dne?
-osobní úspěch
-blahobyt,bohatství
-záliby a averze
-koníčky
-radosti v životě,co jak kdy?
-stravování,jakožto odraz vědomí
-styl oblékání,druh,barvy šperky
-bydlení,sousedské vztahy
-„Vnitřní obrazy“
-intuice
-zloba,strach,starosti
-energie v životě
-věštba otevřené knihy,tarotových karet apod.
citlivost
-domácí zvířata
-vztahy k matce,otci,sourozencům
-vštípené návyky a vzorce chování
-oblíbené věci(oblíbené barvy,země,hudba apod.)
-překážky a blokády,šance a možnosti
-kdo sedí vedle mě,kde sedím já?proč?
-co mám na sobě rád,co mám rád na jiných a co rád nemám?proč?
Interpretací poselství se tak charakter,chování,silné a slabé stránky stanou viditelnými.Vlastní život bude rozpoznatelný jako individuální učební cesta a cesta zasvěcení.
Dalšími důvěrně známými poselstvími jsou agrese,stres,sebelítost,pocity viny,smutek,ztráta partnera,ale také úspěch,blaženost,uznání,radost a jiné.
Poselství přání
Každé přání,každý cíl je také poselstvím.Upozorňuje mě na nějaký nedostatek,ukazuje mi,že nejsem tam,kde bych měl být.Musím se tedy neustále ptát,jestli bude tento nedostatek skutečně odstraněn,když se mé přání splní.Přivede mě dosažení mého cíle skutečně blíže ke mně?Co musím udělat,abych nedostatek skutečně odstranil?Co musím udělat,abych byl tam,kde bych měl být?Co bych měl udělat,abych byl takový,jaký mám být?Co bych měl udělat,abych se skutečně přiblížil sám sobě?Na jaký nedostatek mě chce toto přání upozornit?K jakému kroku mě tento cíl vlastně nutí?Jaké následky jsou zapotřebí,aby byl tento nedostatek skutečně odstraněn?Co se tím od nynějška změní v mém životě?Jak bude můj život od nynějška vypadat?Co musím udělat,abych skutečně žil lépe,správněji a harmonicky?Co mám dělat,aby mi život tuto lekci nepřinášel opakovaně?
Každé poselství je výzvou k učení.Přání zůstávají často nesplněna jen proto,že nebyla rozpoznána výzva k učení.Poznejte ve svých přáních své vědomí chudoby a nedostatku!Přejděte z nedostatku do vědomí blahobytu.Propusťte své přání a buďte svým přáním.
Poselství situace
Často se ocitáme před vskutku podivuhodnými situacemi.Samozřejmě se ptáme:“Jak se to mohlo stát?“,“Co to má zase znamenat?“Situace do nichž mě život postaví jsou také výzvou k učení,abych se lépe poznal,rozvíjel se,potkal sám sebe.
Je to výzva k tomu,abych rozpoznal své pravé poslání a uskutečnil jej.
Zeptejte se tedy sami sebe:
-Proč mě život postavil do téhle situace?
Co je mým pravým posláním?Jakou šanci nabízí toto partnerství?Co mám dělat,abych ji poznal a naplnil?
-Jaké z toho vyplývají následky?
-Co mám dělat?
-Co nemám dělat?
-Co mám změnit?
-Co se od teď v mém životě změní?
-Co mám dělat,aby byla posleství v této či jiné oblasti života napříště zbytečná?
Život mi neustále posílá poselství po stále nových poslech.Všechny dopisy,které dostanu-milostné dopisy,reklamy,upomínky,pozvánky a předvolání-si vždy způsobuji sám.Mohu dostat jen to,co jsem učinil nezbytným.Je důležité,abych ta poselství poznal,pochopil je,přijal a následoval tím,že změním podle potřeby svůj život.Měl bych se ovšem naučit rozlišovat poselství od posla a neodmítat poselství třeba jen proto,že se mi jeho posel nelíbí.Jinak by to totiž bylo totéž,jako kdybych odmítl přijmout peněžní poukázku,protože pošťák nemá kravatu,nebo mi není sympatický.Právě tak bych neměl přijímat pravdu a moudrost jen kvůli zdroji,z něhož pochází,nýbrž pouze tehdy,jestliže odpovídá mé vnitřní pravdě,jestliže ve mně rozezní jasné“ano“.
Jsem jediným myslitelem ve svém universu.
Všechno,co ke mě přichází jsou učební nabídky života a já se rozhoduji jestli mi patří,jestli je přijmu,nebo ne.Přijímám jen to,co uznám za správné a co ke mně opravdu patří.
Od nynějška už ale nebudu používat výmluvu“nemusím tohle poselství poslechnout,protože ostatní to také nedělají.“Jestliže to ten druhý nedělá,není to ještě zdaleka důvod,proč bych to neměl udělat já.
Posléze pak budu schopen poznat,že ten druhý nenese žádnou vinu,bez ohledu na to,co „mi udělal“,neboť on je jen „poslem osudu“,zatímco příčina spočívá ve mně.Všechno,co je mi nepříjemné,mě pouze upozorňuje na nějaký nedostatek ve mně a ve skutečnosti mi chce sloužit a pomoci mi.
Nikdo mi nemůže škodit a nikdo mě nemůže podvést,neboť ve skutečnosti podvádí jen sám sebe.I když se mu to zdánlivě daří,já jsem ten,kdo je obdarovaný,neboť osud vyrovná účinky,nebo je dokonce zvrátí v opak.Je to stejné jako v Goethově Faustovi:jediná síla,která neustále chce zlo a přesto vytváří dobro.
Poznávám se jako součást všeobsáhlého řádu,poznávám,že i já jsem v pořádku tak,jak jsem a ve svém bytí se vděčně přijímám.Poznávám,že život se skládá z nekonečné řady prvních kroků.Ať se stane cokoliv,v této situaci jsem ještě nikdy nebyl a cokoliv udělám,udělám poprvé.Život je jedna věčná premiéra,bez generální zkoušky,je neustále nový a jedinečný.Nezáleží na tom jaké to je,vždycky je to dobré a já mám v každém okamžiku možnost volby.Nemusím bojovat s životem,nebo proti němu,nemusím ani přežívat,musíme se jen skutečně naučit žít.Jsem živoucí součást života,s důvěrou se svěřuji životu a tím i sám sobě.Pak budu životem nesen.Pak už nebudu potřebovat žádné“doučovací hodiny“rány osudu,krize a už vůbec ne katastrofy,které by mě donutily konečně udělat to,co je třeba.Ty jsou zapotřebí,jen když jsem proti životu a tím proti sobě.Když budu chtít,bude se život“zcela hladce dít“skrze mě.Když se skutečně svěřím“proudu života“nebudu plavat proti němu,nebudu chtít přeplavat na jednu,nebo druhou stranu,nýbrž zůstanu hezky uprostřed,pak budu v souladu se životem,budu proud,celek,budu v jednotě,v harmonii,v tao.
Naučil jsem se,co jsem se měl naučit a jsem ten/ta,KDO JSEM.
Kurt Tepperwein
Duchovní zákony
Více zde: http://poselstvi-zivota.webnode.cz/zakon-lasky/zakon-uceni/
