a laskavou mateřskou péči jako malá holčička, není dlouho připravená dospět.
Dlouhou cestu má před sebou, cestu pouští, cestu temným lesem, cestu ohněm.
Už od dětství si zvykne na to, že musí potlačit své vlastní instinkty a přizpůsobovat všemu, co její okolí žádá.
Neví, kým je.
Neví, že má hodnotu.
Necítí své tělo.
Najde si muže, který ji bude ovládat a ona bude nekriticky přejímat jeho způsob života. Bude používat jeho řeč, bude se přizpůsobovat jeho vkusu, bude lpět na jeho dogmatických názorech.
Nechá se sebou manipulovat a podřídí svůj život pokřiveným hodnotám dominantního a slabého muže.
Bude snít sny, které se nikdy nenaplní.
Bude mít neustále závoj přes oči a žít v jakémsi polospánku, řízená okolnostmi, vtahována do situací, v nichž se bude stále víc odpojovat sama od sebe.
Bude si namlouvat, že je šťastná, ale ve skutečnosti bude zmatená, protože o štěstí nic neví.
Bude snít o svém romantickém snu.
Nebo bude snít sny, které nepatří její duši.
Bude na sebe přísná a vůči okolí dostatečně naivní.
Ve svém ochranném obalu bude toužit po intenzitě prožitku.
Ale nic jiného, než bolest nebo otupělost zatím nedokáže vnímat.
A tak se propadá do jámy, čím dál víc hlouběji.
A léta běží.
A žena postupně ztrácí veškerou svoji sílu.
Z jejího snu jí vytrhne až náraz, náhlé procitnutí, setkání s realitou.
Manželova nevěra. Smrt blízkého člověka nebo dokonce dítěte. Diagnóza nevyléčitelné nemoci. Rozvod. Velké dluhy a krach firmy. Požár domu. Vyhazov z práce. Pád na dno.
Najednou na ni dopadá bída celého jejího dosavadního zoufalého života.
Bolest je tak intenzivní, že by to nejraději vzdala.
Všechny její iluze se hroutí a padá jedna za druhou a ona jen zmateně stojí a trpí tak, jako by hořela na hranici.
„To přece nemůže být možné“, jediná myšlenka, která se dere dokola stále na povrch a ona jen zoufale přihlíží celé té apokalypse.
Pád iluzí, pád až na dno.
Už nemá sílu bojovat.
Vzdává se.
Žena leží, vyčerpaná, stále trochu zmatená pod zbořenou zdí, plná šedého prachu, na rukou modřiny, žíznivá k smrti, ještě pořád vyděšená z toho, co se stalo…. když najednou zahlédne mezi šedými mraky paprsek světla, dopadající na její tvář.
„Přišel tvůj čas“ šeptá její duše a ona se poprvé za celý svůj život zhluboka nadechne.
www.tarasvobodova.com
