Ať máš pocit, že tlačíš život před sebou nebo jsi „pozadu“,
život sám plyne svým vlastním tempem.
Má svůj rytmus, svou logiku a svou sílu.
Pokud se s ním pereš a přetahuješ jej na svou stranu,
chceš něco urychlit nebo naopak zpomalit, nedej se zmást,
nic takového ty, jako iluzorní osoba nejsi schopen.
To je jen klamný dojem, že vlna poručí oceánu a list větru,
aby proud i vítr se stáčel podle libovůle někoho, kdo iluzorně existuje na pokraji reality.
Jsi součástí proudu, ne jeho generál, proto je “rozumné“ naslouchat větru kudy vane.
Pozorovat proud a nechat jej téci cestou nejmenšího (vnitřního) odporu.
Být vědomě jeho součástí, být s ním v harmonii.
Pokud tě již dostatečně bolí lokty od věčného narážení do reality a hlava od vytrvalého a tvrdošíjného vynucování si toho, co zrovna není k dispozici, zřejmě nastal čas k poznání, jak se realita tvoří a hýbe.
Spíše se proudu podvolit, aby ti sám ukázal cestu a vědomě pádlovat s mírnou koordinací jeho směru.
Do kapsy si můžeš dát svá očekávání, své touhy a nesplněná přání, jen více naslouchej, co ti Nekonečné Vědomí šeptá – co si z hlubin Vesmíru našeptáváš sám sobě.
Potom zmizí relativní důležitost všech tvých cílů a budeš vědět, že s proudem pluješ tam, kam MÁŠ, tam, kde pro tuto chvíli máš BÝT.
Tak získáš mocného spojence na cestě Životem, toho, kdo vše ovládá a tvoří.
A vše, co máš získat, tak získáš, a o to, co k tobě nepatří, zbytečně neztrácíš energii.
Karel Spilko
www.matrix-neo.cz
ZDROJ: http://www.novoucestou.cz/2019/02/11/zivot-plyne-sam-od-sebe/#more-90519