Naučili nás lhát, jíst maso, nevěřit si…Vytváří a živí v nás závislosti, které nám pokřivují pohled na svět i na sebe, ctnosti přeměňují ve slabost. Přestali jsme věřit, začali jsme se bát…
Bojíme se vztahů, protože nám ublížily. Bojíme se pravdy, protože v žádnou už nevěříme…
Jaká zrůdnost nás chce zničit? Proč nás učí, že mít rád bolí? Dali nám na hraní králíčka a pak jsme ho museli sníst. Do posledního kousku. 
Smějou se nám když pláčeme.
Bojíme se někoho mít a bojíme se někomu patřit.
Berou nám porozumění svým citům, nahrazují je emoce, hlasitost a vulgarita, bezcitnost. Učí nás přemýšlet, bojovat. Tak přemýšlíme a pochybujeme zda ještě vůbec cítíme, bojujeme sami se sebou…
Přestali jsme žít v pravdě, tak jako děti. Uvěřili jsme ve složitost světa, v komplikovanost vztahů a citů.
Dali nám mnoho učení, mnoho bohů, mnoho slov, mnoho pravd, vše se stalo složité.
Vraťme se k sobě, vezměme si svou víru zpět, tak, že začneme věřit svým citům, tomu, co cítíme.
Začněme žít v pravdě, buďme pravdiví. Říkejme co cítíme, buďme tam kde chceme být, s těmi které milujeme.
Vytvořme nový svět, kde je láska základní stavební kámen.
Najděte odvahu být jiní!
